Barbar

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:19, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: barbar

autor: Mrázek Jiří    
       
předcházející heslo: Bárak        
následující heslo: Barjezus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Řec. výraz barbaros zřejmě původně napodoboval nesrozumitelné zvuky a slova, která nedávají smysl. Odtud je barbar ve svém základním významu označením jakéhokoliv cizince, který mluví nesrozumitelně, tj. jinak než řecky (srovnej české slovo Němec, které zřejmě vzniklo podobně: mluví jinak než česky, není mu rozumět = je němý).

Z tohoto označení se vyvinul nejvlivnější a nejdůležitější význam: rozlišení lidí na Řeky a b. (tj. ty, kteří nesdílejí řecký jazyk, kulturu a civilizaci). V tomto rozlišení už je slovo b. znatelně pejorativní, označuje nevzdělané domorodce podivných mravů, zvyků a náboženství, bytosti divoké, nebezpečné a kruté. Přitom je třeba mít na paměti, že Řekové takto nahlíželi na všechny národy, kromě sebe samých: divokými nevzdělanými domorodci pro ně tedy nebyli nějací indiáni, nýbrž například Římané, Židé, Egypťané, Peršané, tedy národy s civilizací mnohdy starší než byla řecká.

Římané převzali toto rozlišení od Řeků, s tím rozdílem, že se vehementě snažili sebe sama nepočítat mezi b., nýbrž (poněkud nelogicky) mezi Řeky. Někdy mohlo mít souhrnné označení Řekové a barbaři (Řekové i b.) poněkud smířlivější význam – jako označení všech lidí; nicméně jistý pejorativní nádech zůstává slovu b. nutně i zde.

V SZ se slovo b. takřka nevyskytuje, vymezení vlastní identity je určeno protikladem Izrael (lid Hospodinův) – hebr. gójím (všichni ostatní, v ČEP i BKr pronárody). Septuaginta užívá slovo b. jen na dvou místech: Ž 114,1 (v Septuagintě 113,1) – ČEP z lidu temné řeči a Ez 21,36 – ČEP vydám tě do rukou surovců.

V NZ evangelia toto slovo neužívají, v Pavlových epištolách se objeví třikrát a dvakrát je užito na konci Skutků apoštolských: v 1K 14,11 s prvotním významem ten, kdo mluví nesrozumitelně (ČEP: cizinec); Ř 1,14 ve významu všechny národy; Ko 3,11 jako (jedno z) rozlišení, které je v Kristu překonáno. Ve Sk 28,2-4 jsou termínem b., ve zcela tradičním smyslu, označeni obyvatelé ostrova Malty – byli to sice docela civilizovaní Féničané, avšak nemluvili řecky (ČEP: domorodci).