Nero

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Nero

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Nerijáš        
následující heslo: nesmrtelnost

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus

Syn Gnaea Domitia Ahenobarba a Iulie Agrippiny byl císařem 54-68 n.l. Výchovy se mu dostalo od filozofa Seneky, císařem byl provolán po zavraždění Klaudia; pod jejich společným vlivem pak vládl během prvních šťastných pěti let. Záhy se však začaly s oslabením vlivu Seneky projevovat jeho neblahé sklony, zejména velikášství a krutost; ačkoli se zpočátku hlásil po Augustově vzoru ke společné vládě principa a senátu, začal projevovat absolutistické sklony. Senátory stíhal krutými tresty a konfiskacemi, dvůr byl prodchnut intrikami a vraždami, jimž padli za oběť mj. Klaudiův syn Germanicus, matka Agrippina, manželky Octavia a Poppaea Sabina a další. Neronovo vládnutí vyvolalo reakci senátorské aristokracie v Pisonově spiknutí (65 n. l.); jeho odhalení stálo život mnoho předních mužů Říma, mezi nimi i Seneku. V r. 66 př. n. l. vypukla jako důsledek hospodářského a náboženského útlaku v Judsku židovská válka, k níž zadal podnět postup prokurátora Gessia Flora proti Židům v Jeruzalémě; vedením vojenských operací byl pověřen pozdější císař Titus Flavius Vespasianus. V r. 68 došlo k povstání v Galii (Gaius Iulius Vindex), k němuž se připojil v Hispánii Galba; když po dalších místodržících odpadli i praetoriáni, uprchl Nero z Říma, byl prohlášen za nepřítele státu a skončil sebevraždou.

Nero se sice nedal za života zbožštit jako Caligula, jevil však podobné sklony; přinejmenším byl o sobě přesvědčen, že je božským umělcem: v Neapoli vystoupil jako kitharoidos, v r. 66 n. l. se vydal na roční umělecké turné po Řecku, vydával obrovské prostředky na hry (Neronia), v nichž sám vystupoval jako pěvec a závodník. Když byl v r. 64 podezírán, že sám založil velký požár Říma, aby ho mohl znova vybudovat ke své slávě, svalil vinu na křesťany (Tacitus, Annales 15,44); podle tradice byli za tohoto pronásledování v Římě popraveni i apoštolové Petr a Pavel. Viz též Zjevení Janovo, kde N. byl modelem pro postavu šelmy z kap.13. V. t. šelma.