Zlořečit, zlořečení, zlořečený

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: zlořečit, zlořečení, zlořečený

autor: Bándy Juraj    
       
předcházející heslo: zlomit        
následující heslo: zlý den

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. od slovesa q-l-l, řec. od katarómai. Zlořečení či kletba je mocí naplněné slovo, které způsobuje zkázu. Je opakem žehnání a někdy je s ním uváděno současně (např. Gn 12,3; Nu 23,11; L 6,28; 1Pt 3,9). Jde o radikální formou distancování se od někoho, kdo se dopustil hříchu (např. podle Gn 3,14 je had vyloučený ze společenství zvířat a podle Gn 4,11 je Kain vyloučen z Boží blízkosti a odloučen od půdy), který ohrožuje společenství.

1. Pravomoc

Protože při zlořečení jde o vyloučení ze společenství, mohla taková slova legitimně vyslovit pouze osoba, která měla v tomto společenství autoritu. V Gn 3,14; 4,11 vyslovuje zlořečení Bůh, v Gn 9,25 Noe, v Sd 5,23 Hospodinův posel, v Nu 22,6 je k tomu vyzván Bileám. Ten, kdo vyslovuje kletbu, je vždy v nadřazeném postavení vůči tomu, kdo je proklet. Z toho pak plyne zákaz zlořečit Bohu a představenému (Ex 22,27 citováno ve Sk 23,4-5).

2. Formule

Nejjednodušší formulí zlořečení jsou slova jsi proklet nebo jste prokleti. V původních hebrejských 'árúr 'attá či 'árúrím 'attem není z gramatického hlediska jednoznačné, zda se jedná o konstatování anebo o přání. Výjimkou je Jr 20,14nn, kde je přání kletby v paralele s nepřáním požehnání.

Tato formule může být rozšířena o zdůvodnění kletby a o popis její důsledků. Nejpodrobnější popis toho, na co vše se může vztahovat kletba, máme v Dt 28,16nn.

3. Funkce

Zlořečení je prostředkem na ochranu sakrálního, sociálního a národního řádu. Nejzřetelnější je to v Dt 27,15-26, kde jsou vyslovena prokletí pro potenciální provinilce. Tato kapitola tvoří protipól k Dekalogu. Zlořečení mají odradit každého od přestoupení přikázání. Jejich cílem je ochrana Bohem daného řádu.

4. Původ

Původ zlořečení z magie lze nejzřetelněji vidět na obřadu při podezření z cizoložství, při kterém musí obviněná žena vypít vodu, do které byl vložen list s popsanými kletbami (Dt 27,15nn).

5. Nový zákon

Nový zákon zlořečení zakazuje. Ježíš Kristus přikazuje dobrořečit těm, kdo nám zlořečí (Mt 5,44; L 6,28), apoštol Petr zakazuje odplácet za zlořečení zlořečením. (1Pt 2,23, 1Pt 3,9). Na některých místech je z. rétorickou figurou: v Ga 1,8-9 dává apoštol Pavel do kletby každého (včetně sebe a andělů z nebe), kdo by hlásal jiné evangelium. V 1K 16,22 přivolává kletbu na ty, kdo nemilují Krista. Zlořečení či kletba jsou v NZ z. součástí rétorické konstrukce přísahy: pravdivost tvrzení je vyjádřena podmínečnou kletbou v případě nepravdivosti resp. nedodržení tvrzení (Mk 14,71, Sk 23,14).

V. t. proklínat, prokletí.