Vychovávat

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: vychovávat

autor: Beneš Ladislav    
       
předcházející heslo: východ        
následující heslo: vyjít

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Výchova / vychovatel. V hebrejštině zpravidla odvozeniny od kmene j-s-r, v NZ je termínem výchovy překládán termín paideia, paidagógos. Úzce však souvisí s učením (viz), případně předávání tradice (viz). Souvisí však s kázní (Ž 50,17), trestáním (Dt 11,2), káráním (Př 1,8).

1. Výchova se děje kázněním, a to jak prostřednictvím prutu (Př 13,24; 23,13.14), tak slova (Př 6,23), přičemž jedno nemá přednost před druhým. Ani jeden z těchto prostředků výchovy by se neměl zanedbávat, neboť takto vychovaný člověk si v životě získá úctu (Př 13,18) a bude působit radost (Př 29,17). Protože je výchova životní orientací, slouží k ní slovní pokyn (tóra, Př 6,23; 1,8) a je třeba dobře poslouchat (Jr 7,28). Ale i výchova má své hranice: výchova nadutce je marností (Př 16,22).

2. V mudroslovné literatuře jsou subjektem výchovy především rodiče a učitelé, ale rovněž Bůh. Cílem je utváření jednotlivce, kterého výchova zbavuje nerozumnosti či pošetilosti (22,15) a naopak je zdrojem moudrosti (Př 15,32.33) a cestou k životu (Př 6,23). Nejde však o výchovu k ideálu dospělého individua, nýbrž o vrůstání do společenství lidu smlouvy a adekvátní životní postoje, vycházející z poslušnosti Zákona.

3. Proto je dalším cílem výchovy bázeň, tj. úcta před Hospodinem (Př 1,7; Ž 94,12), tedy zbožná poslušnost, které mohou posloužit různá trápení (Lv 26,18nn), vyjadřovaná i jako napomínání či trestání (Dt 11,2; Ž 6,2; 38,2; Jr 10,24; 31,18). Podobně Žd 12,5nn: Tvrdé káznění je projevem Boží lásky k člověku, jejíž cílem je podíl na svatosti a pokoji, kdežto netrestající lhostejnost ze strany Boží by vedla k propadnutí u konečného soudu. Podobnou ochranou před odpadnutím a lhostejností je tříbení sboru (1K 11,32; 2K 6,9) nebo provádění církevní kázně (1Tm 1,20). Utrpení zde nemá ani spásný význam, ani nebuduje osobnost, je svědectvím o synovství (Žd 12,8). Písmo, jako slovo Boží, v tomto smyslu slouží výchově (2Tm 3,16), která je naléhavě uložena rodičům dětí (Ef 6,4) jako připomínání Božího vedení.

4. Termíny výchovy se především u proroků vyjadřuje Hospodinovo dějinné jednání s lidem izraelským, kdy jej soudí a trestá pro neposlušnost exilem (Jr 2,30; 17,23; Iz 26,16; Oz 5,2 aj.), případně vydává za varující příklad (Ez 5,15). Zvláštním výchovným prostředkem je pak zástupné káznění Hospodinova služebníka pro náš pokoj (Iz 53,5). Odkazem k tomuto smyslu představuje nejspíš i L 23,16.22.

5. K výchovnému charakteru Zákona (Ga 3,24) viz dozorce.