Vševědoucí

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: vševědoucí

autor: Balabán Milan
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: všenáprava
následující odkazové heslo: vtělení      
následující heslo: vtírat se do přízně

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
je titul spíše než přívlastek izraelského Boha a Otce Ježíše Krista. Nejde o vlastnost boží, jak se často uvádí; Boží vědoucnost je v Bibli spíše Božím rozhodnutím či záměrem být s člověkem, mít jej v patrnosti a chránit ho před silami zla.

1. Termíny

Z hebr. podkladů lze uvést kořen j-d-` vědět, znát; b-j-n rozumět, rozeznávat, v řec. (LXX nebo NZ) názvosloví běží o sloveso synióchápat, rozumět a výrazy od něho odvozené (viz poznání).

2. Teologie

Bůh Izraele je vševědoucí ve výše uvedeném smyslu. Patrně nejzávažnější svědectví je v Chanině modlitbě 1S 2. V tomto modlitebném chvalozpěvu či hymnu, který byl domovem ve svatyni, Chana vyznává, že nikdo není svatý kromě Hospodina. Žádná urážka se nesmí vyslovit: Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí (hebr. 'él-dé`ót – doslova Bůh vědění1S 2,3). Boží vždy přítomnou vědoucnost svědecky dokumentuje Ž 139: Hospodin člověka zkoumá (Ž 139,4), sleduje jeho životní stezku, ví o projevech lidského srdce, dřív než jsou prosba nebo přání vysloveny, nelze před ním utéci (ani do náboženského nahoře nebo pseudonáboženského dole), proniká temnotami kosmickými i duševními, provádí člověka už od jeho početí a vždy znovu ho vrací na cestu věčnosti (Ž 139,24). Z perspektivy lidské zkušenosti to vyjadřuje Pavel, který si je jist, že ho od Kristovy lásky neodtrhnou žádné moci, ani výšky ani hloubky (Ř 8,38n). Z těchto příkladů a svědectví je patrno, že Boží (vše)vědoucnost není v nějaké vnější mimořádnosti, nýbrž v jeho svaté jedinečnosti a milosrdné jinakosti. Působivou metaforou Božího vědění a vidění je Zacharjášův obraz: Oči Hospodinovy prohledávají celou zemi (Za 4,10) a Jóbovské vyznání, že i podsvětí je před ním obnaženo (Jb 26,6). Úradek Svatého Izraele je pevný a nedá se ohýbat podle lidské vůle (Iz 5,19), Bůh ví všechno, resp. poznává všechno (řec. ginóskei 1J 3,20), a to nejen abstraktně, nýbrž srdcem. Ježíš ujišťuje učedníky, že Otec ví, co potřebují (Mt 6,8).

3. Cíl Božích cest s lidmi

Jestliže podle Matoušova evangelia byla Ježíšovi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18), znamená to, že Ježíšovo dílo vyjadřuje zaměření a povahu Božího zájmu o člověka. Jde o vědění, které vstupuje do dějin ve prospěch odcizeného člověka.

Těžiště Boží vševědoucnosti, která směřuje k záchraně člověka a dovršení jeho života, spočívá v tom, že Bůh člověka zná (Co je člověk, že na něho pamatuješ?Ž 8,5), tak jako Ježíš Janova evangelia zná ty své (J 10,14), uchovává jméno každého člověka ve své paměti, v nebesích (L 10,20) nebo v knize života (Ex 32,32; Fp 4,3; Zj 3,5; 20,12) a tak mu otvírá své společenství i za hranicemi lidské časnosti. To je hluboké a přitom střízlivé až cudné vyjádření naděje, která přesahuje hranice smrti.

4. Člověk dokonalých vědomostí

Za člověka dokonalých vědomostí (BKr zdravě smýšlejícího) se vydává Elíhu, rádce Jobův v Jb 36,4, který sám Boha označuje stejným výrazem (Jb 37,16 – ČEP překládá Vševědoucí, BKr dokonalý v uměních). Nakonec však Jobovo sókratovsky znějící vím, že nic nevím (Jb 42,3b) vyslovené jako odpověď na výroky Boží, ukazuje, že dokonalé lidské myšlení musí zahrnovat také vědomí své předběžnosti a jen v tom je jeho úměrnost, přesnost, spolehlivost a dokonalost.