Vegetační kult
heslo: vegetační kult
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: vědro
následující heslo: vejce
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
soubor představ, rituálů a textů vztahující se k božstvům, která byla ztotožňována s vegetačními (plodnými) silami, nebo jimž bylo jejich působení přičítáno. Jde o skutečnosti, na nichž je člověk závislý a snaží se je proto ovlivnit. Často se ve v. k. používalo napodobivé magie (Osiridovy zahrádky), dříve i zástupných lidských obětí (polemika: Ez 23,39). V SZ je nejznámějším v. k. uctívání Baala, v Egyptě to byl kult Osirida a Isidy, později kult Sarapidův, v Řecku kult Dionýsův a kult Démétřin, v Sýrii a v Malé Asii kult Atargatidy, Adónida (sadba rozkoší), Kybélé a Attida. Později byly prvky a motivy vegetačních mýtů vykládány duchovně jako doklady soupodstatnosti člověka s božstvem. Přírodní cyklus vegetačního klidu a následný příchod nového života (sestup do podsvětí a výstup z něho) hrál v helenistických mysteriích a v gnózi roli magických předobrazů života věčného. Přitom je třeba mít na mysli, že dobou vegetačního klidu je na Blízkém východě léto, v němž vegetae usychá.
V SZ i v NZ se naproti tomu zdůrazňuje, že Bůh je stvořitelem všeho a z jeho vůle roste vegetace i živé tvorstvo. Kristovo vzkříšení je vrcholným projevem Boží stvořitelské moci (1K 15,35-38.42-45). Nelze zcela vyloučit, že i vyprávění o tom, jak Ježíš proměnil vodu ve víno (J 2,1-2), je podáno s polemickým zaměřením proti Dionýzovu kultu. Prakticky to znamená, že přírodní zákonitosti neutvářejí rozhodující rovinu lidského života. Ta je vyjádřena Boží vůlí (Desatero, Dvojí přikázání lásky), které se podřizuje i pohlavní život, má-li člověk být skutečně šťastný a lidský.
Zpětně, z hlediska zkušenosti s Ježíšovou novu přítomností (vzkříšením), se cyklické obnovení vegetace (1K 15,35-50; J 12,24)může stát obrazem a nižší analogií skutečnosti, že Bůh je tím, který křísi mrtvé (2K 1,9).