Těšit

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: těšit

autor: Slabý Jindřich    
       
předcházející heslo: tesař        
následující heslo: Tet

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. n-ch-m, řec. parakaló, např. při úmrtí (Gn 37,35; 2S 10,2; 12,24; Jr 16,7), v těžkostech (Rt 2,13; Jb 6,10). Při většině výskytů tohoto slovesa jde o Boží zásah, přinášející vysvobození (Iz 40,1; 61,2). Žalmista touží po Božím potěšení (Ž 119,82), potěšením ho naplňuje Boží útěcha (Ž 94,19), Hospodinova berla a hůl jej potěšují (Ž 23,4). Proroci předvídají, že Bůh opět potěší svůj lid (Iz 57,18; 61,2; Jr 31,13). Potěšením je Hospodinův zákon (Ž 119,70.92), zatímco věštci utěšují přeludem (Za 10,2). Pl 1,16 naříká, že se od proroka vzdálil Bůh se svým potěšením.

Řec. parakaló má širší významové spektrum. Znamená nejen těšit a povzbuzovat, ale i naléhavě k někomu mluvit, prosit, domlouvat, napomínat. Příslušné řecké substantivum zní paraklésis se stejným spektrem významu jako sloveso (potěšení, výzva, napomenutí). Někdy je těžké rozhodnout, který význam převažuje; napomínání v lásce může být současně povzbuzením či útěchou (srv. 1Te 2,11n; 2Te 2,16). V nejvlastnějším smyslu je útěchou sám Ježíš Kristus (L 2,25). To je ta útěcha, kterou potěšuje Bůh křesťany v jejich soužení a která je předpokladem i závazkem k tomu, aby mohli toutéž útěchou těšit ostatní lidi v nouzi (2K 1,3; srv. 1Te 3,7; 2K 7,4). Kdo má účast na Kristových utrpeních, bude účasten i útěchy, která skrze něho přichází (2K 1,5.7). Josefa nazvali apoštolové Barnabášem, tj. Synem útěchy (Sk 4,36), protože jako prorok a učitel měl charisma potěšování a povzbuzování, které je součástí prorockého daru (1K 14,3.31; Ř 12,8). Neodmyslitelným potěšením je pro církev perspektiva definitivního, eschatologického potěšení (Mt 5,4; 1Te 4,18). Od řec. parakaló je odvozen i titul paraklétos, Paraklét (kral. Utěšitel, ČEP Přímluvce), kterého užívá J o Duchu sv. (J 14,16.26; 15,26; 16,7) a 1J o Kristu (1J 2,1).

ČEP překládá i jiné řecké výrazy slovesem (po)těšit: Fm 20 (anapauó); J 11,19.31; 1Te 5,14 (paramythúmai); Ko 4,11 (parégoria = útěcha).