Strukturalismus

heslo: strukturalismus

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: strom        
následující heslo: strýc

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků filozofický směr a jím inspirovaná literární teorie, která zejména v oblasti sémiotické analýzy našla uplatnění i při výkladu Bible. Vychází z nepochybného poznatku, že celek nelze plně pochopit jako pouhý souhrn jednotlivých složek, že jeho vnitřní stavba i jeho působení nelze redukovat na vlastnosti složek z nichž se skládá, podobně jako živý organismus nebo i stroj jsou něčím kvalitativně jiným než jejich jednotlivé části. V práci s textem, včetně textu biblického vede s. k poznání, že nositelem významu je věta se svou gramatickou strukturou, ne jednotlivé slovo; že větu je třeba chápat v kontextu širšího textového celku s jeho strukturou estetickou a rétorickou (v současném širším významu tohoto slova); že celek textu je třeba chápat v rámci jeho žánru (tradicí daným a rozvíjeným souborem znaků, které spojují určité skupiny textů). Jinak řečeno: Nelze oddělovat formu a obsah, protože obojí spolu nedílně souvisí; při výkladu nelze vycházet toliko z výkladu jednotlivých veršů, ale je třeba zkoumat funkci jednotlivých výroků, ev. role jednotlivých osob ve vyprávění v rámci celku, do něhož jsou zasazeny a odhalovat jeho vnitřní uspořádání. To všechno jsou poznatky, které jako metodická pravidla vešly do teorie exegeze, jsou jako metodické postupy prakticky nepominutelné a lze je oprávněně odvodit z teorie dorozumění pomocí znaků (sémiotiky).

S. také upozornil na to, že každé literární dílo má svoji vnitřní autonomii, takže jeho výklad nelze opírat o předpokládaný záměr autora nebo dokonce o jeho psychologii. I to je metodicky nezbytné, i když funkci textu a záměr autora od sebe nelze oddělit zásadně.

V biblistice se analýza struktury užívala jako doplněk historického zkoumaní Pentateuchu i knih prorockých. Nebyla však spojena s definováním strukturalismu. Jako vědomá aplikace tohoto přistupu se prosadila při výkladu evangelií. Vzniklo i několik strukturalistických komentářů. Při výkladu epištol byla analýza struktury spojena definováním žánru literárního listu. S. tak trvale ovlivnil některé pricipy literárního výkladu. Vliv s. je omezenější, než se zprvu očeklávalo. Tím, že se soustřeďuje na jeden rozměr textu, vedl k podcenění vztahu (reference) k vnější mimotextové skutečnosti a směřoval k jeho ideologizaci. Ukázalo se, že zkoumání struktury je možné jen v souvislosti s výkladem zaměření (intence) textu. Tzv. radikální konstruktivismus vychází z toho, že nervová soustava řízená mozkem vytváří zpracováním smyslových vjemů model světa, který je součástí uzavřeného systému. Takový přístup podceňuje roli jazyka. Ten dovede sebou konstruovaný projekt světa současně také relativizovat a naznačit, že se vztahuje ke skutečnosti, která se v jeho modelu nevyčerpává (má svoji exteritorialitu)a přitom spoluustavuje význam toho, o čem se mluví (jazyk mluví o něčem, naznačuje jiné způsoby komunikace, líčí, jak setkání vede k novému sebepochopení a pod.). Souvislou kritiku s. podává ve své filozofii P. Ricoeur. Protože s. nedovede vyjádřit vztah textu k neopakovatelným mimotextovým skutečnostem (referenci), nedovede také zdůvodnit diachronní přístupy k textu. To vede k redukci smyslu a ke ztrátě dějinného rozměru myšlení. Jde o podcenění filozofické nebo teologické reflexe. Zejména biblické texty jsou nejen úvahami nebo mimočasovými příběhy, ale i svědectvím odkazujícím ke konkrétním dějinným událostem.

To podceňují i pokusy o vybudování socio-rétorického přístupu jakožto komplexní teorie textu. Jednotlivé metodiky užívané při výkladu textu nelze kombinovat bez jejich základní filozofické nebo teologické reflexe.