Řečtina

heslo: řečtina

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: řeč        
následující heslo: Řek

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků jazyk, jimž byly napsány všechny knihy Nového zákona. Reprezentuje samostatnou (helénskou) větev indoevr. jazyků, existující patrně již v 3. tis. př. n. l. Nejstaršími památkami jsou nápisy v krétském lineárním písmu B (krétskomykénském), v 8. a 7. st. vznikaly homérské eposy. Ř. zprostředkovala kulturní dědictví starověkých Řeků (Helénů) západní i byzantské civilizaci. Nz ř. byla jazykem obecným, světovým (hé koiné dialektos, odtud název koiné). Vzhledem ke starším podobám, dlouho ovlivňovaným nářečími jednotlivých velkých řeckých kmenů je tato forma ř. výsledkem sjednocujících tendencí, které mají své kořeny v obecném jazyku attického námořního spolku. Vznikla z komerčních a politických důvodů v letech 478-477 př. n. l. z attičtiny tak, že neattické tvary se prosazovaly většinou jen tam, kde se v nich shodovalo více ostatních dialektů. Jakožto světový jazyk, jímž se stala v době helénismu, měla koiné některé zvláštnosti. Protože jí mluvilo a dokonce i psalo mnoho lidí, jejichž mateřštinou byly jiné jazyky (v nich často číst a psát neuměli), směřovala koiné k zjednodušených lexikálním i gramatickým formám (často se objevují zdrobněliny, které měly pravidelné skloňování, např. štěňata pro psy, loďky pro lodě a pod.). Z latinských přepisů poznáváme, že výslovnost se blížila výslovnosti dnešní novořečtiny. Mostem mezi klasickou ř. a koiné je dílo Aristotelovo, neznámějším starším dílem v helénistické ř. je Septuaginta.

Dříve se předpokládalo, že nz koiné prozrazuje vliv aramejských tradic raného křesťanství. Novější statistické průzkumy však ukázaly, že semitskými vlivy je poznamenána všechna řecká literatura východního Středomoří té doby. Často se také předpokládalo, že kromě autorů epištoly Jakubovy, epištoly Židům, Lukášova evangelia a Skutků apoštolských, kteří psali literární nebo téměř literární koiné, měli nz. autoři nedostatečné vzdělání a že jejich spisy jsou pouze sběratelským záznamem lidové tradice o Ježíšovi. Dnes je známa promyšlená, dosti komplikovaná struktura evangelií, a předpokládá se proto, že jejich autoři volili prostý jazyk (lat. sermo humilis) záměrně, aby jejich spisy byly srozumitelné co nejširšímu okruhu čtenářů (posluchačů). Tím dali základ západní literatuře, dostupné širokým vrstvám. Je velmi pravděpodobné, že Ježíš, jehož mateřštinou byla aramejština, řecky uměl a snad i řecky kázal. Lidé z Dekapole, kteří aramejsky nerozuměli, by ho jinak nenásledovali (Mt 4,25).