Ráj

heslo: ráj

autor: Kajlík Vladimír    
       
předcházející heslo: Ráchel        
následující heslo: raka

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. většinou gan – zahrada, řec. paradeisos. Slovo perského původu od 3. st. n. l. doložené ve významu uzavřená zahrada nebo park. V LXX je použito poprvé s odkazem na zahradu Eden v Gn 2 jako zahrada Boží (Gn 2,8-10).

1. Ráj na počátku. Vlivem LXX došlo k přesunu a změně původního významu slova ze sféry profánní do oblasti náboženské. R. se stal technickým termínem pro místo čistého původního stavu dokonalosti zbaveného utrpení. V apokalyptické literatuře ztráta tohoto původního stavu r. představuje ztrátu Boží přítomnosti v pozemské zkušenosti člověka. Vykoupení je zde chápáno jako znovunabytí r. bez ohledu na jeho umístění na zemi nebo v nebi.

2. Ráj jako naděje a cíl. Pseudepigrafní literatura rozšířila význam r. na skrytý r. a eschatologický r. v očekávání příchodu nového r. Vzhledem k významovému vývoji termínu centrální místo zaujímá příběh o r. v Gn 2n. V kombinaci s dobovými eschatologickými nadějemi po vzniku LXX, posloužil materiál z Gn 2 k bohatému literárnímu rozvinutí představ o r. na počátku a návratu do něj na konci času. Idea dokonalého stavu v r. na počátku předpokládá návrat r. na konci věku, ale v některých ohledech i jeho převýšení (překonaná zkušenost odcizení, zkušenost utrpení pro víru, zahrnutí městké kultury v očekávání nového věku ve Zj 20-21). Je to forma eschatologické naděje do budoucnosti, která se výrazně odráží už ve SZ doby předexilní. Teprve v předkřesťanské apokalyptické literatuře nalézáme myšlenku r. na konci věku identifikovaného s r. na počátku stvoření vyjádřenu zřetelně. Místem znovu otevřeného r. je téměř bezvýhradně vždy země tj. nový Jeruzalém. Nejdůležitějším darem r. je ovoce stromu života, voda a chléb života, a v posledu oslava spasení a společenství s Bohem. Také víra ve vzkříšení utvrzovala v tom, že všichni spravedliví, včetně zemřelých, se budou podílet na znovuotevření r. svou fyzickou přítomností.

3. Ráj – nebe. Identifikace r. na počátku s r. na konci času vyvolala i myšlenku existence r. v přítomnosti, ale ve skryté podobě. Ta je vyjádřena už Prvním Henochovi. V apokalyptické literatuře je to místo přítomného přebývání duší patriarchů, vyvolených a spravedlivých, a také Henocha a Eliáše, kteří byli vzati na nebe během života aniž okusili smrti. Ač byl r. původně pozemská zahrada, NZ vyzdvihl její význam mimo zlo tohoto světa. Spravedliví tohoto světa budou na konci věku odměněni návratem do r. Zvláštním způsobem, ve třetí osobě, vypovídá o svém přenesení do třetího nebe a následně do r. Pavel v 2K 12,1-4. Podle L 23,43 odpověděl Ježíš kajícímu se zločinci, že v hodině smrti budou spolu v r. V Mt 11,5 Ježíš vyhlašuje eschatologický r. podle Iz 35,5 prostřednictvím své služby a stvrzuje, že kvality zahrady Eden byly prostřednictvím jeho osoby zjeveny (J 4,10-14). Odtud je zřejmé, že raně křesťanští pisatelé viděli v Ježíšově pozemském působení předjímku ráje.