Propast

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: propast

autor: Dušek Jan    
       
předcházející heslo: pronárod        
následující heslo: propíchnout

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. tehóm, řec. abyssospropastná tůň či propast, rovněž doloženo v ugaritské literatuře; hebr. slovo příbuzné akk. tiámtu nebo tamtu moře. Slovo tehóm označuje podzemní sladkovodní moře, z něhož vznikají prameny a vyživují se rostliny (Gn 7,11; 8,2; 49,25; Dt 8,7; 33,13; Ez 31,4.15). Podle Jon 2,3-7 odpovídá podzemní moře še'ól (podsvětí); Jb 38,16n. Je zde zřejmě vstup do místa pobytu mrtvých. V pozdější době a v NZ je p. místem, kde jsou zavřeni padlí andělé (Jub 5,6n.; 1Hen 10,4n.; 18,11n.; L 8,31; 2Pt 2,4; Ju 6; Zj 9,1.11; 20,1.3), z p. vystupuje dravá šelma v Zj 11,7; 17,8.

P. též představuje neproniknutelnou realitu zla. Je tak možné srovnat biblický tehóm s Tiámat v babylónské básni o stvoření Enúma eliš, ačkoli zde se jedná o moře se slanou vodou. Ostatně podle některých biblických textů (Ex 15,8; Jb 28,14; Ž 33,7; 135,6; Iz 51,10) p. odpovídá moři. V mezopotámském mýtu babylónský bůh Marduk bojuje s Tiámat a zabije ji; z jeho těla pak vzniká nebe a země. Biblický text o stvoření odráží tento mýtus: Gn 1 začíná chaosem, země je pustá a prázdná a nad p. je tma (Gn 1,2). Stvořitelské dílo z tohoto chaosu učiní harmonický svět: temnota ustupuje světlu (Gn 1,3-5), vody p. jsou rozdělené klenbou (Gn 1,6-8) a z jejich dolní části pak vzniká suchá země (Gn 1,9-10). Síly zla takto rozdělené umožňují zrod rostlin, zvířat a lidí. Potopa znamená návrat smrtících vod: provalují se prameny p. a otvírají se nebeské propusti (Gn 7,11). Stvořitelské rozdělení se ruší, svět je navrácen do původního chaosu a život mizí (Gn 7,21-23). Bůh nicméně pamatuje na Noeho a vnucuje vodám svůj řád: prameny p. a nebeské propusti jsou ucpány (Gn 8,2) a z archy vychází nový život (srv. Gn 8,15-19; 9,1-3; 1,26-30). Stejný obraz stvořitelského činu, kterým Hospodin ukládá svůj řád rozbouřeným vodám, je v Jb 7,12; 38,8-11; Ž 33,7; 89,10n.; 104,6-9; Př 8,29; Jr 5,22. Slovo tehóm je spojeno s drakem nebo s Livjátanem (Jb 41,24; Ž 148,7; Iz 51,9n.; srv. Ž 89,11), tedy s postavami zla, jejichž síla je ovládnuta Hospodinem. tehóm se objevuje i v Rákosovém moři (Ex 15,5.8; Ž 106,9; Iz 63,12n.; srv. Iz 51,10). Poexilní Izrael se cítí obklopen silami zla (Ž 107,25-27), jako člověk obklopený vodami (srv. Jon 2,6), ale ví, že Hospodin jej zachrání, stejně jako zachránil Noeho a lid vedený Mojžíšem (Ž 71,20; 107,28-30; Jon 2,7). Bůh již porazil p. (srv. Ž 77,17; Abk 3,8-15), a proto ji může používat ke svým záměrům (Ž 104,6; 135,6; Ez 26,19); p. dokonce chválí Hospodina (Ž 148,7).