Poslušnost
heslo: poslušnost
autor: Chalupa Petr
předcházející heslo: poskvrna
následující heslo: posměch, posměvač
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. slovní kořen š-m-`, řec. hypakoé. Starý zákon hovoří často o poslušnosti vůči Bohu, jeho slovu a vůli. Ve vztahu mezi Bohem a člověkem (popř. mezi Bohem a izraelským národem) oslovuje Bůh člověka a dává najevo svou vůli. Člověk má poslušně odpovídat. Jde přitom o dialog lásky. Zejména Deuteronomium zdůrazňuje souvislost lásky k Bohu s poslušností (Dt 6,4-6,10.12n.). Příkladem takové poslušnosti na základě lásky k Bohu je Abraham (Gn 12,1-5; 22,1-20). Plodem této poslušnosti je hluboké společenství s Bohem (Dt 26,16-19; Ž 25,10; Iz 55,3n). Taková poslušnost je lepší než oběti (1S 15,22; Kaz 4,17).
Méně se ve Starém zákoně hovoří o poslušnosti vůči lidské autoritě (Jr 35,16). Zejména v mudroslovných knihách se připomíná poslušnost dětí vůči rodičům a varuje se před neposlušností (Př 1,8; 6,20-23; 23,22; Sír 3,2; 22,3).
Ježíš požaduje poslušnost vůči právoplatným autoritám (Mt 23,2n) a sám poslouchá své rodiče (L 2,51). Křesťan má poslouchat autority, pokud nevyžadují věci, které by byly proti Bohu (srv. Sk 4,19; 5,29). Tak poslouchá dítě rodiče, otrok pána a občan státní autoritu (Ř 13,1-7; Ef 6,1-5; Ko 3,20-22; 1Pt 2,13-16). Podobně poslouchají křesťané apoštoly a představené obcí (Mt 18,15-18; L 10,16; 2K 2,9; Žd 13,17). Především je však i v Novém zákoně třeba poslouchat Boha, jeho vůli a dbát na jeho přikázání (Mt 5,17-19).
Ježíš je nejlepším příkladem poslušnosti vůči Otci (Fp 2,5-8; Mk 14,36; Žd 5,8n.; 10,5-7). Svou poslušností napravuje Ježíš důsledky Adamovy neposlušnosti (Fp 2,8-11) a stal se tak pro všechny, kteří ho poslouchají, původcem věčné spásy
(Žd 5,8n.). Lze rovněž hovořit o poslušnosti vůči Ježíšovi a jeho evangeliu (Ř 10,16; 2Te 1,8). Pro apoštola Pavla je projevem poslušnosti především víra, která je podobně jako v Deuteronomiu těsně spjata s láskou. Proto v Novém zákoně není poslušnost v protikladu vůči svobodě.