Pečeť

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:21, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: pečeť

autor: Žilka Ladislav    
       
předcházející heslo: pec        
následující heslo: Pedajáš

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. sfragis; otisk pečetidla do vosku, hlíny, měkkého kovu aj. Pečetidlo bylo zhotovováno z kamene, pálené hlíny, kovu, zlata (Ex 28,11.36 aj.) V oblasti Mezopotámie byly pečetě používány již ve 4. tis. př. n. l. (V Bibli zmínka již v Gn 38,18.25.) Majitelem býval muž, jen výjimečně žena. Předání pečetidla, nebo pečetního prstenu, bylo výrazem důvěry a ustanovením zástupce. Pečetě jsou důležitým pramenem z hlediska uměleckého, epigrafického, ikonografického i chronologického. Zapečetění, tj. připojení pečeti, bylo potvrzením vlastnictví, obsahu či pravosti dokumentu (1Kr 21,8)aj. Pečetě ale byly připojovány ke knihám, dveřím domů i např. ke studnám (Pís 4,12), hrobům (Mt 27,66) i vězením (sr. Da 6,18).

V přeneseném smyslu jsou pečetním prstenem ruky Hospodinovy nazýváni i Konjáš a Zerubábel (Jr 22,24; Ag 2,23). P. je ale často obrazným, symbolickým výrazem. Bůh může zapečetit hvězdy (Jb 9,7). Zapečetění knihy je znamením, že k ní již není možné něco přidat, ani poznat její obsah.

Sedminásobně zapečetěnou knihu lidských dějin (viz Zj 5-8)může otevřít jen Beránek, který naplňuje Boží vůli, který je toho hoden a má tu moc (Zj 5,2; 6,1). V kontextu zapečetěné knihy vystupuje i 144 000, které anděl označil na čele pečetidlem živého Boha, (Zj 7,1-8; 9,4). Jan o nich říká, že jsou služebníci našeho Boha (Zj 7,3). 144 000 v této kapitole reprezentuje Izrael, není to výčet spasených.

Ježíš prohlásil, že Otec na něj vtiskl svou pečeť (J 6,27). Bůh tím potvrdil jeho synovství (J 10,36) a pověřil posláním (J 5,36). On svým vtiskl pečeť do srdce (tj. křest) a dal Ducha jako závdavek (2K 1,22; Ef 1,13) a nemáme Ducha, jehož pečeť neseme, zarmucovat svým jednáním (Ef 4,30).

Pavel vyznával, že pečetí, potvrzením, jeho apoštolství jsou věřící korintského sboru, tím, že uvěřili v Pána (1K 9,2).