Otrok

heslo: otrok

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Otníel        
následující heslo: ovce

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. `eved; řec. dúlos, někdy překládáno jako služebník, zejm. v BKr. Ve starověkých říších byli všichni poddaní pokládáni za otroky bohů a božských panovníků, jen v Izraeli, který božnost králů neznal, byli toliko otroky Božími (např. Ž 119,124). V Izraeli bylo otroctví institucí převzatou z okolí a regulovanou (humanizovanou) Zákonem. Ve starověku se o. stávali zajatci (Nu 31,32-35), v Izraeli však nesměli být zmrzačování (Ex 21,20-21; 21,26-27.). Podle Zákona museli být izraelští otroci propouštění v létu milostivém (Lv 25,40.54) nebo již po sedmi letech (Ex 21,2). Otroky se stávali, pokud zchudli a sami se prodali do otroctví (Lv 25,25.39.47), nebo pokud nemohli nahradit to, co odcizili (Ex 22,1-3). I pro ně platilo přikázání o sobotním klidu (Desatero; Ex 20,10). Otrokyně mohly svým pánům rodit děti, které – při porodu odevzdané do klína paní, mohly být přijaty jako zákonné děti a dědicové. Uprchlý otrok, který požádal o ochranu, neměl být vydán (Dt 23,15n – ochránce měl zřejmě jednat s jeho pánem) a pod trestem smrti nebylo dovoleno lidi násilně prodávat za otroky. (Ex 21,16; Dt 24,7). V prorockém výhledu Joelově budou i otroci nositeli Božího ducha (Jl 3,2).

V SZ byla doba Egyptská pro Izrael symbolem otroctví (Ex 20,1-2 – prolog Desatera). I Pavel chápe přímý vztah víry k Bohu jako postoj dítěte, který se liší od postoje otroka, vedeného jen příkazy (Ga 3,28; Ř 7,3). Vůči Bohu se Pavel cítí byt jeho dítětem i otrokem (např. Ř 1,1). Jestliže Aristotelés nazval otroky živými nástroji, zachytil tím jen postoje, které byly typické pro starší dobu. Cizinec, barbar, byl svou podstatou potenciálním otrokem.

V době helénistické a v době novozákonní počet otroků klesal, rozdíly mezi chudými svobodnými občany a otroky se vyrovnávaly, cena málo produktivní otrocké práce se pomalu blížila ceně práce námezdných dělníků. V prvním století římského císařství, kdy ubylo válečných zajatců, ubylo i otroků. Otrok, v Bibli nazývaný řec. dúlos, byl v řecké kultuře častěji nazýván sóma (tělo) nebo v hovoru país (hoch, jako angl. boy). Propuštění otroka na svobodu (lat. manumissio) probíhalo tak, že jeho pán (řec. kyrios, lat. dominus) mu za přítomnosti svědků potvrdil, že je svobodným občanem. Pavel upozorňuje křesťanské otroky, že to nemá být jejich hlavním cílem, ale, kdyby se mohli stát svobodnými, mají toho využít (1K 7,21b).

Otroci se stali členy křesťanských skupin v domech a tím i křesťanských obcí. Pavel, podobně jako stoikové je prohlašuje za rovné s ostatními křesťany (Ga 3,28; 1K 12,13; srv. Ko 3,11). Jsou sice vyzýváni, aby poctivě sloužili svým pánům, ale jejich páni jsou také napomínáni k mírnosti (Ko 3,22-4,1; Ef 6,5-9 – řády domácnosti). Často to bývá chápáno, jako křesťanská obrana otrokářství. Ve skutečnosti to, že otrok byl spolu se svobodnými adresátem listu, byl faktickým průlomem, který měl sociální důsledky, jak to dokumentuje list Filemonovi.