Osel

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: osel

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: ořech
následující odkazové heslo: osidlo      
následující heslo: oslavovat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. chamór, divoký o. pere', `áród, řec. onos. Lichokopytník, blízký příbuzný koně z čeledi koňovitých (equidae). O. domácí je potomkem o. divokého, který byl pravděpodobně ochočen dříve než kůň. Jako domácí zvíře byl znám již za první dynastie egyptských králů a sloužil i starým Sumerům v Mezopotámii. Řecký dějepisec Herodotos (5. st. př. n. l.) uvádí, že perský král Xerxes měl do válečných vozů zapřaženy o. Totéž píše Strabon o bojových vozech Peršanů. Egypťané preferovali ve vojsku koně, avšak při stavbě pyramid užívali přednostně o. Také divoký o. byl hojně rozšířen, což dosvědčují zmínky o Tutanchamónovi a jeho zeti Ramessi III., kteří lovili divoké o. v severním Egyptě a pro své vlastnosti je opěvován v Jb 39,5-9 a zmiňován v Ž 104,11. Ceněná byla i oslí kůže, z níž se vyráběl pergamen. Izraelci patrně užívali o. nubijské, zatímco v oblasti Arábie zdomácněl o. somálský. Časem však docházelo k jejich křížení.

O. vyhovuje teplo a sucho, je skromný, nenáročný, odolný a vyniká schopností podávat pracovní výkon až do vysokého věku, což jsou ideální vlastnosti pro hospodářské zvíře v oblasti Palestiny. Počet výrazů, které hebr. pro označení tohoto zvířete má, jakož i četnost zmínek v různých kontextech, ukazuje na značný význam o. v životě společnosti. O. byl pro Izrael především zvířetem jezdeckým a přepravním, k čemuž sloužily i oslice (Gn 22,3; 42,26; Ex 4,20; Nu 22,21-33; Sd 5,10; 1Kr 2,40; Mt 21,2). Oslí maso bylo pro Izrael zapovězené (Lv 11), můžeme však číst (2Kr 6,25), že v Samaří v době hladu byla oslí hlava za 80 šekelů.

V NZ sehrává důležitou roli oslátko, na němž Ježíš vjíždí do Jeruzaléma (Mt 21,2; Mk 11,2.4.5.7; L 19,30; J 12,14), čímž naplňuje proroctví Za 9,9 a jeho konání dostává podobu mesiášské proklamace.