Kůň

heslo: kůň

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: Kumrán        
následující heslo: Kúš

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. sús, recheš, řec. hippos. Lichokopytník z čeledi koňovitých (equidae). Na rozdíl od skotu nepřežvykuje, což mu umožňuje přijímat velké množství potravy, která rychle prochází trávicím traktem a jakost stravy je tedy méně důležitá než její kvantita. To mu umožňuje žít ve vyprahlém prostředí.

Bibl. texty hovoří o k. jako o zvířeti, jež je využíváno především k účelům válečným (Jb 39,19-25; 2S 8,4; Př 21,31), případně tažným a požívání jeho masa je Izraeli zakázáno kultickými řády (Lv 11). Jeho chov je spojován až s králem Šalomounem. K. byl dopravním prostředkem králů (1Kr 4,26) i poslů (Est 8,10) a množství k. či vozů svědčilo o síle vojska (Joz 11,4.6.9). Je výrazně spjat s Egyptem a jeho vojenskou mocí (Gn 47,17; Ex 15,1n, Dt 11,4; 17,16; Ez 17,15), naproti tomu však oři Hospodinovi a jeho vozy přivážejí spásu (Abk 3,8).

Ze soch a maleb antických umělců je patrné, že v prvních křesťanských staletích byl běžnou a hlavní rasou rozkvétající Římské říše kůň západní, jenž byl neobyčejně vysoký, měl poměrně dlouhé tělo, silné nohy a klabonosou hlavu. NZ hovoří o k. kromě Jk 3,3 pouze ve Zj, kde je k. nedílnou součástí symbolického jazyka této knihy (Zj 6,2.4.5.8; 9,17; 19,11.14 atd.) a podílí se na metaforickém vyjádření síly, ušlechtilosti či moci jezdce, případně velikosti katastrof (Zj 14,20).