Kult

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:20, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: kult

autor: Horák Ladislav    
       
předcházející heslo: kulhat, kulhavý        
následující heslo: kult panovníků

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
označuje každou akci, kterou vzniká vztah mezi bohem a člověkem a tedy viditelné, pevně stanovené a účinné formy, jimiž se tento vztah mezi božstvem a lidmi uskutečňuje. Každý akt s náboženským významem je kult, ať jde o požehnání nebo kletbu, obětování, modlitbu nebo chvalozpěv nebo i mlčení před božstvem. Oblast, kterou kult zasahuje, je velice široká. Nelze přesně oddělit oblast kultickou od profánní. Kult vyrůstá ze setkání s oblastí posvátna. Je především záležitostí společenství. Kult je tvoří, obnovuje a posiluje. Jednotlivec musí splnit určité podmínky, aby se mohl kultu účastnit, aby mohl být do společenství přijat. Účast na kultu má důsledky etické i sociální. Z toho je patrno, jak široká je oblast, do níž kult zasahoval a zasahuje (dodnes se přeneseně mluví o kultu osob, peněz, sexu, věcí).

Kult má svá posvátná – kultovní – místa. Jsou to ta, kde se božstvo zjevilo, kde se s ním člověk setkal (hora, strom, pramen, jeskyně, hrob předka), jež byla označena a vybavena kultovními předměty (oltář,kamenný sloup,socha nebo symbol božstva ). Tam pak byly v určitý čas slavnosti s určitými přesně stanovenými obřady – rity. O jejich řádný a přesný pořad i obsah se staraly osoby, které znaly tradici onoho místa a proto mohou být zárukou správnosti a účinnosti obřadů. Musejí dodržovat předpisy a musejí se jim i sami podrobovat – předpisy o čistotě a svatosti. Ti uchovávají a předávají i vyprávění, které se váže k místu a k obřadu – jsou strážci tradice. Proto mohou zprostředkovat i účastníkům poznání vůle božstva. Ať jsou to kněží často dědičně vázaní na ono místo nebo osoby inspirované.

To co se při obřadech děje, představuje, předvádí a tím i uskutečňuje, je provázeno slovy, příběhem , vyprávěním. Ta vysvětlují a vytvářejí jednotlivé části. Recituje je kněz v pověření božstva. Součástí obřadu – svatého dramatu – může být i orákulum nebo ordál. Účastníci to vše prožívají ne jako pouhý obřad, ale jako skutečnost nejskutečnější. Kult pomáhá získat a udržet život i všechno, co k němu patří především tím, že vytváří společenství s božstvem. Je nezbytný pro obnovu a zabezpečení celého světa. Při slavnosti je prožívána minulost i budoucnost. Ovšem, není kult jako kult. Kult není sám o sobě magie, i když se jí často stává.