Kněžské roucho

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: kněžské roucho

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: kněžka        
následující heslo: Kněžský kodex

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
nosil kněz ve službě, je podrobně popsáno v Ex 28; 39,1-31 a Ez 44,15-19. Popis je soustředěn především na roucho velekněze, i když není výslovně jmenován. V popisu převládá barva fialově purpurová, nachová karmínová a bílá, hodně bylo používáno i zlato a drahokamy.

Hlavní části kněžského roucha byly: sukně, nárameník (efod), náprsník, kněžský plášť, turban a šerpa.

1. V rané době Izraele byl bílý lněný efód jako zástěrka nebo suknice základní součástí kněžského oblečení (1S 2,18; 22,18), při význačných slavnostech jej nosil i David (2S 6,14, 1Pa 15,27). Byla to asi jakási pláštěnka z bílého plátna. Zřejmě sloužil při orákulu (1S 23,6-12) nejen knězi, ale i Davidovi (1S 30,7nn). Byl držen pásy, které sloužily jako šle.

2. Efód se potom (nebo v jiném tradičním okruhu) nazývá jen nárameník ornátu nejvyššího kněze, původně asi pásy dřívějšího efódu. Byl to pruh látky utkaný z modré, červené a bílé vlny a lnu, protkaný zlatými nitkami. Kněz jej nosil přes ramena sepjatý dvěma drahokamy, do nichž byla vyryta jména 12 kmenů Izraele (Ex 28,6-14; 39,2-7, Lv 8,7). Tak na sobě kněz nesl celý Izrael a vnášel jej do svatyně svatých velestánku v den smíření. Roucho velekněze tedy připomínalo i královskou důstojnost (Ex 19,5n).

[Jako efód byly označovány i části oděvu sochy božstva (tak Sd 17,5; 18,14-20), kde je jmenován vedle terafim (viz bůžek) a sochy tesané a lité.]

3. S nárameníkem byl v rouchu nejvyššího kněze spojen náprsník, původně patrně také součást efódu, s losy urím a tumím pro orákula (Sd 17,5).

4. Kněžský plášť, hebr. me`íl, byl vlastně přehoz bez rukávů odshora dolů tkaný, bez švů (sr. J 19,23) – jako symbol jednoty lidu. Byl jednobarevný, purpurově fialový. Na dolním okraji byla připevněna granátová jablíčka a mezi nimi zvonečky. Jablíčka byla zhotovena ze tří kultických barev, chyběla jen bílá. Zvonečky svým zvukem měly nejen upozornit, že kněz vstupuje do svatyně svatých, ale i jej ochránit před mocí temných sil při vstupu do svatyně a odchodu z ní. Velekněz oblékal tento plášť asi jen při vstupu do svatyně.

5. Pestrobarevná šerpa byla několikrát obtočena kolem těla a její konce visely k nohám. Lněné spodky sahající až na stehna zahalovaly nahotu kněze (Ex 20,26; 28,42}).

6. Kněz nemohl vstoupit do svatyně bez pokryté hlavy, proto nosil turban.

Kněžské roucho bylo ve skutečnosti asi mnohem prostší a jednodušší.