Jeden, jediný

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:20, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: jeden, jediný

autor: Moravec Jan
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: jed, jedovatý        
následující heslo: Jedída

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. 'echad; řec. heis, mia, hen. Pojem stojící v centru vyznání Izraele i křesťanské církve. Především základní vyznání šemá Jisráel Dt 6,4: Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. (ČEP) resp. ...jeden jest (BKr), cit. Mk 12,28-29. Podobně 1K 8,6: My přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.

Ať již byl monoteismus chápán více či méně výlučně, jednota a jedinečnost byly vždy základním atributem pravého Boha: Ž 83,19; Neh 9,6 aj.

Z jedinosti Boží vyplývá jednota Otce a Syna (J 10,30) a církve (J 17,21-23) posléze i Ducha, vedoucí k formulaci učení o Trojici. Jednotou v mnohosti se vyznačuje Kristovo tělo – církev. Proto mnohé výzvy k jednotě a jednomyslnosti v epištolách: 1K 12,12-14; Fp 1,27; Sk 4,32; Ef 4,3-6: Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.. Symbolickým vyjádřením této jednoty je Večeře Páně (1K 10,17).

Podobně je zdůrazněna jedinečnost Ježíše Krista ve smyslu jeho významu pro lidskou naději (Mt 23,8.10; Ř 5,12-19).

Myšlenka jednoty lidu Božího je přítomna již v SZ, rozdělení Izraele na dvě království je vnímáno jako porušení této jednoty: Ez 37,22. Nespravedlnosti páchané v Izraeli jsou také hříchem proti této jednotě: Mal 2,10: Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh? Proč jsme vůči sobě věrolomní a znesvěcujeme tak smlouvu svých otců?

Předložková vazba násobné číslovky j. řec. hapax, ztrnulá v příslovce řec. efapax ve významu jednou, jednou provždy, vyjadřuje v Ř 6,10 a v Žd 7,12; 9,12; 10,10 jedinečnost oběti Kristovy ve smyslu její jednorázové dostačitelnosti a neopakovatelnosti, v 1K 15,6 má v souvislosti se zjevením vzkříšeného Krista význam najednou (zřejmě nejen časově, ale i na jednom místě).

Na myšlence jednoty je založeno i židovsko-křesťanské pojetí manželství (Gn 2,24; Ef 5,25nn).

Jinak se číslovka j. vyskytuje v běžných obratech (jeden z...; ani jeden apod.), často v roli neurčitého členu.

V. t. čísla.