Helénismus

heslo: helénismus

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Hejčl Jan        
následující heslo: Héliodóros

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků období od konce čtvrtého století př. n. l. (doba Alexandra Velikého) do počátku římského císařství (v. císař), avšak v kulturním smyslu trvá ještě do prvního století n. l. Jde o období, v němž neřecké národy Středomoří přejímaly řeckou civilizaci, kulturu i jazyk (obecnou řečtinu, koiné), který hrál podobnou roli jako dnes angličtina. Znaky h. jsou kosmopolitismus, idea lidumilství (filanthrópia, lat. humanitas), (božská) úcta k vladařům, divadlo jako hlavní masový prostředek kultury, výchova středních a vyšších vrstev v gymnasiích a v pozdějším období (od 2. stol. n. l.) i nový zájem o východní kulturu Fénicie, Izraele, Babylóna, Persie a zejména Egypta.

Septuaginta, Fókylidovy sentence, román Josef a Asenat či Sibylliny věštby (židovské i křesťanské) – jsou typickými projevy helénistické doby. Představa o protikladu řecké a hebrejské kultury má své věcné kořeny, ale historicky jde o fikci. Zájem o Písmo (Tenach) byl součástí helénistické kultury, i když v jejím rámci bylo nově objevované dědictví Východu interpretované řecky a s pomocí některých řeckých filozofických a mytických kategorií. I spisy NZ jsou všechny uzpůsobeny k ovlivnění helénistické společnosti. I když v mnoha ohledech problematizují její hodnoty, musely být psány tak, aby helénisticky vzdělaným čtenářům byly srozumitelné. Je užitečné ptát se po hebrejských kořenech jednotlivých nz. pojmů, ale nejde tu o cestu k pramenům. Základní křesťanská vyznání byla formulována již od počátku (helénistickými Židy v Jeruzalémě) řecky a ve své řecké podobě vyznání o vzkříšení nalezlo Ježíšovo učení, velikonoční svědectví jeho stoupenců a kázání rané církve ohlas ve starověkém světě.