Vidění
heslo: vidění
autor: Černohous Josef
předcházející odkazové heslo: vcházet
předcházející heslo: věž
následující heslo: vidět
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Starý zákon
hebr. machazé, cházón, chizzájón, cházút, mare'á. Deriváty slovesa ch-z-h, vidět, zřít, mít vidění nebo r-'-h, vidět. Sloveso ch-z-h je terminus technicus pro přijetí prorockého zjevení. Subjektem vidění může být vidoucí, chózé, ró'é (podle 1S 9,9 se prorok dříve nazýval vidoucí), prorok, náví', věštec (slovesný kořen q-s-m), ale i Abraham (Gn 15,1), Bileám (Nu 24), Mojžíš (Nu 12,6-8; Dt 34,10; sr. Ex 33,11.20, kde člověk nesmí vidět Boha, aby nezemřel). Podobně: Mojžíš a 70 starších viděli Boha Izraele (Ex 24,11); Jákob viděl Boha v Penuel (Gn 32,31). Sr. též výpověď Jobovu (Jb 19,26-27). K vidění nedochází ve snu, nýbrž ve změněném stavu vědomí, jehož hranice je obtížné definovat. Např. hebr. tardémá označuje stav na pomezí bezvědomí, spánku a transu. Průběh vize je popsán v Nu 24 (Bileám). Vize tělesně zasahuje proroka (sr. Iz 6), je znakem prorocké existence a ovlivňuje celý prorokův život (Jr 1; 20,7). Vidění v Bibli je neodlučitelné od slyšení. Slovo Hospodinovo se děje ve vidění a vidění je někdy jeho synonymem (Nu 12,6-8; 1S 3,15; 2S 7,4.17; Iz 29,11). V Pentateuchu je vizionářem a hlavním příjemcem zjevení Mojžíš, který je tak předřazen pozdější profétii. Vidění
se později stalo literárním žánrem, tvoří nadpisy prorockých knih (např. Iz 1,1). Prorokování z vidění se vyskytovalo v různých kulturách starověkého předního Východu (viz např. modelové vystoupení Míkajáše, syna Jimlova, na dvoře krále Achaba, 1Kr 22,9-28) a v symbolice a ikonografii vizí se objevují podobné motivy v celém starověkém Orientu.
2. Nový zákon
Vidění ve Zjevení Janově patří k žánru apokalypsy (viz apokalyptika), podobně jako v intertestamentární lit. a v knihách Ezechiel a Daniel. L 10,18 možná dochovává fragment Ježíšovy vize. Ježíš sám je obsahem velikonočních vidění. Ve Skutcích apoštolských mají vidění Pavel, Petr, Štěpán a jiní. Vize v Bibli nebývají rozvíjeny v mystice ani ve spekulativní teologii. Teologie slova (20. stol. n. l.) nedocenila dynamiku vidění a její důležitost pro teologii Božího oslovení.