Efrajim

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:19, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Efrajim

autor: Hlouch Milan
autor: Nováková Zora  

předcházející odkazové heslo: efód      
předcházející heslo: efi        
následující heslo: Efrata

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. 'efrájim se tradičně překládá Bůh dal plodnost (Gn 41,52), původní etymologie je však nejasná; koncovka -ájim snad značí místní jméno.

1. Osoba. E. byl nejmladším synem Jákobova syna Josefa a Asenaty, dcery ónského kněze Potífery. Jákob před svou smrtí své dva vnuky, Efrajima a Manasese, přijal za své syny (Gn 48,5). Tím začal E. (stejně jako Manases) platit za jednoho z 12 patriarchů a mít tak přímý podíl na dědictví Jákoba – Izraele. Když Jákob žehnal dvěma Josefovým synům, vložil levou ruku na staršího a pravou na mladšího. Josef to chtěl změnit, ale Jákob mu řekl o starším Manasesovi: Také on se stane lidem a také on vzroste. Jeho mladší bratr jej však přeroste a jeho potomstvo naplní pronárody. (Gn 48,19). Ve výčtech Jákobových synů se proto Efrajim vždy uvádí před Manasesem. Toto rozdělení Josefova pokolení na dvě snad odráží snahu uchovat Izrael jako dvanáctičlenné společenství kmenů (amfiktyonii) poté, co kmen Lévi byl určen k službě v chrámu a nezískal proto svůj podíl země.

2. Kmen. Efrajim obsadil podle tradice hornaté území ve střední části Palestiny; rozkládalo se na jihu od Bét-elu po Jizreelskou rovinu na severu – odtud také název Efrajimské pohoří. Centry byla bezpochyby města Šekem a Ebal. E. často soupeřil s kmenem Juda a po rozdělení jižního a severního království Izraele se o severní části často mluví jako o Efrajimovi. S touto mocenskou soutěží souvisel patrně i rozdíl v pojetí královského úřadu, který byl v severním (efrajimském) království v některých ohledech ovlivněn egyptským pojetím faraona jako božstva. Nasvědčovalo by tomu zřízení (obnovení?) královských svatyní v Bét-elu a Danu se sochami zlatých býčků jakožto zobrazením Hospodina (1Kr 12,28.30; srv. Am 7,13), patrně podle tradice o uctívání Hospodina jako zlatého telete z Ex 32,4. Napětí mezi Efrajimem a Judou lze nepřímo sledovat ve více oblastech.