Divadlo

heslo: divadlo

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: div        
následující heslo: dívka

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. theatron, (Sk 19,29.31) nekrytá stavba s přibližně půlkruhovitým hledištěm, které pojalo až několik desítek tisíc diváků. Řecká d-a se zakládala od 5. st. př. n. l. (starší forma z krétsko-mínojské kultury dochována v Knóssu na Krétě, 2. tis.) a kromě hlediště se skládala z orchéstry, na níž zpíval a tančil sbor, a ze skéné (srv. scéna), za ní umístěné obdélníkové budovy, před níž, proti orchéstře, bylo vlastní jeviště (proskénion), které bychom my nazvali scéna. Architektura římského d., přesně půlkruhová, pojala d. jako stavební celek, který byl utvářen podle přesného řádu. V době nz. se stavěla d. římského typu a starší se tímto způsobem přestavovala. Jak napovídá kontext v Sk 19, stávala se divadla také místem veřejných shromáždění.

Architektura d. byla odvozena ze struktury dramatu (trágédie a komedie), původně slavnostního tance, zpěvu a recitace satyrů k poctě boha Dionýsa, z níž se později vyvinuly dialogy sledující (na proskéniu) dramatickou fabuli. V helénistické a římské době se vedle klasických dramat, mimu a pantomímu pořádaly v divadlech i populární představení s úryvky z klasiků i dobovou zábavou – předchůdci našich estrád.

Protože drama ovlivnilo celou literaturu (Aristotelés, Poetika) a bylo nejmasovějším kulturním jevem pozdního starověku, je třeba předpokládat, že ovlivnilo i vyjadřování biblických autorů. Např. v 1K 4,9 Pavel zmínkou o divadle (ČEP podívaná, BKr divadlo) naznačuje, že křesťanští misionáři jsou pohrdaní jako byli pohrdaní herci, ale současně viditelní, přitahující pozornost okolního světa (srv. Žd 10,33, sloveso theatrizomai).

Hlubší byl vliv d. na literární tvar evangelií, rozvinutý evangeliem podle Marka. Životopisný žánr tu je kombinován s prvky dramatu: po expozici se rozvíjí zápletky a děj vrcholí zvratem (řec. katastrofé) v pašijním příběhu. Podobně jako na začátku posel (Jan Křtitel) pověděl, o koho jde, ohlašuje na konci (Mk 16,6-7) jiný posel Boží zásah, který řeší situaci. Samozřejmě jsou tu dramatické prvky podřízeny novému, odlišnému zaměření (teologii), ale právě dotyk s dramatickou tradicí zvyšuje jejich účinnost. Čtenář, podobně jako divák v divadle, zná některé skutečnosti, které neznají účastníci děje (herci): Ví o tom, že Ježíš je Syn Boží (Mk 1,11), což první účastník děje na jevišti textu vyjadřuje teprve v Mk 15,39 (tzv. anagnorize).

V BKr znamená slovo divadlo také totéž co podívaná, např. Na 3,6; ČEP pranýř.