Přísloví

heslo: Přísloví

autor: Černohous Josef    
       
předcházející heslo: přísaha        
následující heslo: příst, předení

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. mášál, řec. paroimia. P. vyjadřují závažnou životní zkušenost. Tradovala se v různých formách (pořekadlo, hádanka, podobenství aj.), užívala se ve výuce (v rodině) a stala se základní lit. formou mudrosloví. Je sporné rozlišovat lidová pořekadla a uměle vytvořená přísloví. Obojí se rytmem a stylistickými figurami liší od běžné řeči. Od poloviny 3. tis. byla přísloví v Egyptě a Mezopotámii shromažďována do větších mudroslovných sbírek. (Egypt: např. Maximy moudrého Diedefhora (4. dynastie), učení Ptahhotepovo (5. dynastie), učení Merikarovo (21. stol. př. n. l.), učení Amenemhata I. (12. dynastie), sbírka Achíkarova; Mezopotámie: např. Ludlul bel nemeqi.)

Hebr. mášál (přísloví) je odvozeno od kořene m-š-l, být stejný. mášál spolu srovnává dvě veličiny. Např. Jaká matka, taková dcera (Ez 16,44); Jaký muž, taková jeho síla (Sd 8,21)). Typickým stylistickým prostředkem je paralelismus membrorum. Poměr srovnávaných členů může být analogií, stupňováním, kontrastem apod.

K zapisování přísloví došlo v Syropalestině v kontextu diplomacie. Přísloví se vyskytují v dopisech z Tell el-Amarna (asi 1360-1330 př. n. l.). Součástí vzdělání písařů (ak. tupšarru) byla znalost diplomatických frází, mezi nimiž byla i přísloví. (Např.: Cihlu pod cihlou je možné vytáhnout, já se ale nepohnu pod nohama krále, mého pána.) Autory jednotlivých přísloví nelze zjistit. Stejně tak je sporné, jak vznikly v Kenaánu/Izraeli sbírky přísloví a při jakých příležitostech byly používány.

Biblická Kniha Přísloví patří k třetí části hebrejské Bible, ke Spisům. Společně s knihami Jób a Kazatel náleží k biblickému mudrosloví. Nadpis Přísloví Šalomounova připisuje přísloví podle tradice nejmoudřejšímu izraelskému králi. Autorství Šalomounovo je ale nepravděpodobné (a historické odkazy na Chizkijáše [Př 25,1] nejisté). Kniha je výsledkem dlouhé redakční práce; poslední úpravy proběhly ve 4. – 2. stol. př. n. l.

Jejím obsahem je sedm sbírek opatřených nadpisy, závěrečné učení (Př 31,1-9) a závěrečná báseň (Př 31,10-31). Hlavní sbírky, které určují charakter knihy, jsou Př 1-9; 10,1-22,16; 25-29 (všechny nadepsané Přísloví Šalomounova). Malé sbírky tvoří Př 22,17-24,22 (Slova moudrých); Př 24,23-34 (Také tato jsou od moudrých); Př 30,1-14 (Slova Agúrova) a Př 30,15-33. LXX řadí Př 30,1-14 na konec první malé sbírky a Př 25-29 před báseň Př 31,10-31. Na začátku první sbírky Př 1-9 zazní klíčová slova knihy – moudrost, porozumění, poznání, kázeň – a motto: Počátkem poznání je bázeň před Hospodinem (Př 1,2-7). Moudrost, hebr. chochmá, uschopňuje člověka spravedlivě a kompetentně jednat. Projevuje se jako obratnost, profesionální dovednost, zkušenost. Prvním krokem k ní je absolvování výuky. Rozumnost, hebr. bíná, je duševní schopnost vnímat, rozlišovat a interpretovat. Poznání, hebr. da`at, není ezoterické, gnostické poznání, nýbrž elementární vědění o životě, které je přístupné každému. Kázeň, hebr. músár, je výchovná lekce, kterou uděluje morální autorita. Sbírka Př 1-9 je složená z deseti výukových řečí, jejichž program je v Př 2,1-22 a ze čtyř mudroslovných básní. Výukové řeči míří proti svévolnému muži a cizí ženě. V centru sbírky nabádá otec syna, aby navázal milostný poměr s ženou Moudrostí (Př 4,1-9), která má kompoziční protipól v personifikované Moudrosti na konci sbírky (Př 8; 9,1-6). Sbírka Př 10,1-22,16 má dvě části, jejímiž tématy jsou v Př 10,1-15,32 spravedlivý a v Př 15,33-22,16 milosrdný člověk. Středem sbírky je Př 15,33-16,15, kde milosrdenství a spravedlnost garantují Hospodin a král. Sbírka Př 22,17-24,22 je analogií k Amenemopovu učení tematizující výchovu. Sbírka Př 25-29, rovněž dvojdílná, obsahuje v kap. 25-27 srovnávací přísloví o sebeovládání a přátelství, v kap. 28-29 podává obraz spravedlivého v kontrastu ke svévolnému (Př 28,1.12.28; 29,16.27). Slova Agúrova (Př 30,1-14) představují teologické shrnutí pozdního mudrosloví, v Př 30,15-33 jsou číselná přísloví. Knihu uzavírají Učení matky krále Lemúela (Př 31,1-9) a báseň o silné ženě (Př 31,10-31). Báseň o silné ženě byla složena se zřetelem k první sbírce Př 1-9 a tvoří rámec celé knihy. Kompozičním svorníkem je bázeň před Hospodinem (Př 1,7; 9,10; 15,33; 31,30) a další prvky: žena v Př 31,10-31 mluví moudře, stejně jako v Př 1,20-33 a v Př 8 personifikovaná paní Moudrost. Je cennější než perly (Př 31,10) stejně jako moudrost v Př 3,15 a Př 8,11 a pečuje o svůj dům (Př 31,15.21.27) analogicky k paní Moudrosti, která svůj dům vystavěla (Př 9,1).

Teologie se v knize Přísloví rozvinuly teprve z reflexe celých sbírek. K výrazné teologizaci došlo v Izraeli až po exilu. Ve sbírce Př 1-9 byl přepracován předexilní materiál, v celé knize prohloubena teologie stvoření, přidána přísloví o Hospodinu v Př 15,33-16,9, složena báseň o silné ženě, hlavním kompozičním prvkem se stala bázeň před Bohem. Jednou z hlavních myšlenek je souvislost mezi činy člověka a kvalitou jeho života. Tuto souvislost kniha Přísloví nepodává jako princip odplaty, jako přírodní nebo osudový zákon, (který výslovně odmítá pozdější mudrosloví, např. Jób a Kazatel), nýbrž jako výchovný koncept (viz vychovávat), v jehož základech je spravedlnost stojící na solidárním jednání.