Ovoce
heslo: ovoce
autor: Kohoutová Blažena
předcházející heslo: ovce
následující heslo: Ozeáš
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Jedlé plody, rozumí se převážně stromů, jako jsou jablko, fíky, granátové jablko, datle, mandle, morušové fíky, ořechy, olivy a hroznové víno, od doby řecké nadvlády pak další středomořské plody jako pomeranče, citrony, broskve, meruňky, švestky, kaktusové fíky, banány, moruše, hrušky a stromy svatojánského chleba. Význam ovoce podtrhuje na jedné straně ustanovení zakazující ničení ovocných stromů při dobývání Kenaanu (Dt 20,19), na druhé pak válečná taktika ničení ovocných stromů v zemi protivníka (2Kr 3,19.25). Ovoce mladých stromků bylo po první tři léta pokládáno za nečisté (Lv 19,23) a bylo odstraňováno po odkvětu. Ovoce čtvrtého roku bylo zasvěceno Hospodinu a teprve od pátého roku smělo být požíváno (Lv 19,23-25; srv. Dt 20,6). Pro požívání některých ovocných druhů platily kultovní předpisy, např. pro hrozny (Nu 6,2nn)
2. Ovoce znamená na některých místech úrodnost země, např. Nu 13,20.27, někde je původní hebr. perí, překládáno také jako plod (Dt 1,25).
3. Označení výsledků, ať již Božích, nebo lidských činů. Ovocem je převážně míněn pozitivní a žádoucí účinek života vedeného v souladu s Boží vůlí. Předpokládá se, že člověk spravedlivý nese ovoce, zejména Přísloví (Př 11,30; 12,14; 13,2; 18,20 a 31,31) tímto slovem oceňuje skutky člověka. Podobně např. obrazně Ž 1,3, kde jde ještě o přirovnání spravedlivého člověka ke stromu, nesoucímu ovoce, ale v Ž 58,12 již čteme Spravedlivý ovoce se dočkal
, kde ovoce pochází od Boha. Většina prorockých míst zřetelně odděluje dobré ovoce, pocházející od Boha, od špatného, které pochází z Božího lidu (Jr 6,19; 17,10; 21,14; Am 6,12), nebo od pronárodů (Iz 10,12), a používá tento protiklad k polemice s povrchní zbožností, založené na oběti (Oz 10,13), nebo zjevnou nevěrou Božího lidu. U Ámose (Am 8,2) je koš plný ovoce obrazem nejhlubší skepse k možnosti Izraele napravit své cesty, zrání ovoce je neodvratitelným zráním k Božímu trestu. Naplnění prorockých zaslíbení, vztahujících se na příchod Mesiáše, se projeví ovocem, změnou základů víry a skutků Božího lidu (Iz 1,11; 27,9; 37,31). Ježíš potvrzuje tento prorocký soud (Mt 3,10; L 3,9) a očekává ovoce v jediném možném skutku, jehož je člověk svou vlastní silou schopen – pokání (Mt 3,8; L 3,9). Všechny další možnosti jsou otevřeny pouze vírou v něj, obrazně ve vinný kmen (J 15,5n), jehož ratolesti (následovníci Krista) samy nemohou nést ovoce (srv. J 15,8).
Křesťany vede k plodnému životu Duch Svatý, jehož ovocem je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání, (Ga 5,22), spravedlnost a pravda (Ef 5,9). Toto ovoce ducha vede k posvěcení života (Ř 6,22), na rozdíl od užitku
z hříchu, který vede ke smrti (Ř 6,20). Někdy i Boží kázeň (ve smyslu výchovného trestu) vede nakonec k nesení ovoce pokoje a spravedlnosti pro ty, kdo jí prošli (Žd 12,5-11), podobně, jako moudrost shůry (Jk 3,17).