Ikonografie biblická

heslo: ikonografie biblická

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Ikonion        
následující heslo: Illyrie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Vědní obor obírající se ilustracemi k Bibli a výtvarnými díly Biblí inspirovanými. Hlavním problémem b. i. je biblický zákaz zobrazování (Ex 20,4par). Původně sice šlo především o zákaz bohoslužebného uctívaní obrazů a výtvarných symbolů, již v době Ježíšově však byl chápán jako zákaz zobrazování Boha, které by k uctívání obrazu mohlo svádět. Kromě okrajových výtvarných projevů (výzdoba chrámu v Jeruzalémě a v egyptské Elefantině) se i. b. rozvíjela ve výzdobě některých synagóg (Bét Alfa u Jericha, Dura Europos v Sýrii) a od konce 2. st. n. l. židovských katakomb. Šlo o biblické příběhy, od 3. stol. jsou doloženy výzdoby křesťanských katakomb, později i náhrobků vůbec. Po milánském ediktu z r. 313 se křesťanská ikonografie rozvíjí částečně ve formě symbolických vyznání (Kristus s beránkem podle modelu řeckého Kriofora, Adam jako Orfeus, srv. Gn 2,19-20).

V 8. a 9. století probíhal spor s obrazoborci, kteří byli nakonec odmítnuti. Souvislé biblické ilustrace, které do biblických dějů měly uvést většinu negramotného obyvatelstva se objevují od raného středověku (biblia pauperum). Biblickými tématy se potom inspiruje celé výtvarné umění. Od doby renesance sice přistupují motivy antické, ale biblický vliv je ve výtvarném umění v nepravidelných vlnách znovu objevován dodnes (viz např. dílo M. Chagalla).

Reformace kalvínského typu (a radikálních proudů české reformace) výzdobu kostelů omezovala a většinou zcela odmítla. Nedocenila tak roli obrazů jako nástroje vzdělávání a uměleckého projevu, který odpovídá narativní stránce biblických textů. Dnes se obrazy (ne jako předměty kultu) do výzdoby reformovaných kostelů právem vracejí.