Vzkřísit

heslo: vzkřísit

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: vzkládání rukou        
následující heslo: vzkříšení

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků V židovství a křesťanství se nejčastěji užívá řec. slovesa egeiró (Ř 9,17); v hebrejštině nejčastěji deriváty slovesa q-w-m (Oz 6,2) nebo j-q-c – výraz pro znovuoživení, návrat do života, užívaný především jako metaforický výraz naděje (eschatologie, apokalyptika) a naplnění smyslu života (soteriologie), výrok o vzkříšení je v křesťanství také základní součástí kérygmatu a vyznání : Bůh vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých (1K 15,15; Sk 3,15 aj.). V tomto smyslu již nejde o znovuoživení, ale o vstup do Boží blízkosti, do nového věku, do nového rozměru bytí. Nejstarší doklady víry v budoucí vzkříšení jsou v židovské apokalyptice (Dn, 2 Ezd) a v knihách Makabejských (zejm. 2 Mak 6-7 sr. Žd 11,35). Ve většině vyznání dochovaných v NZ se se mluví o vzkříšení Ježíšově, které již nastalo a je tak zárukou budoucího v. mnoha lidí.

O v. se mluví převážně v pasivu (Ježíš byl vzkříšen), zdůrazňuje se, že Bůh vzkřísil Ježíše (tentýž význam má pasivum Ježíš byl vzkříšen). Naznačuje se tím, že nejde o výsledek vzepětí Ježíšových vlastních sil (v tom případě by šlo o příběh héroa, který by se netýkal ostatních lidí), ale o Boží čin (nové stvoření). Božství Ježíšovo nespočívá v jeho nadřazenosti nad ostatními lidmi, ale v jeho odevzdanosti Bohu jako Otci. Protože zvěst o vzkříšení byla nesrozumitelná ve světě, který neznal židovskou apokalyptickou představu eschatologického vzkříšení, bylo nutné mluvit o vzkříšení z mrtvých příp. o zmrtvýchvstání a především vyložit výrok o vzkříšení jeho generalizací (Bůh je ten, který křísí mrtvé – 2K 1,9), metaforou vyvýšení nebo jej touto metaforou nahradit (Fp 2,6-11). Viz vzkříšení, zmrtvýchvstání.