Vypudit

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: vypudit

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: vyprat        
následující heslo: vypustit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. g-r-š odpudit, vypudit, vymítat, vyhnat, vyobcovat; řec. ekballó vyhodit, vyvrhnout, vypudit, vystrčit, vyslat, vypustit. Výraz hebrejský i řecký označuje většinou ráznou rozhodnou, mnohdy drsnou akci, jíž se někoho nebo něčeho zbavujeme, nebo se demonstrativně od někoho nebo něčeho odlučujeme. Tuto skutečnost vyjadřují i jiné výrazy, na něž upozorňuje v heslu vyhostit. Adam byl vypuzen z Boží zahrady (Gn 30,23n). Toto vypuzení je zásadním zlomem ve vztahu Boha k člověku, nikoli však zlomem smrtelně tragickým. V celé Bibli zní volání, aby člověk anuloval své vyhnání návratem do prostoru Boží milosti. Hospodin vypuzoval pronárody v kenaanské i jiné oblasti před příchodem Izraelců (např. Dt 33,27; Ez 31,11 aj.). Na druhé straně byl i David vypuzen abímelekem (Ž 34,1), Mojžíš a Áron byli vypuzeni od faraóna (Ex 10,11). Horší je vypuzení vnitřní, duchovní. Jonáš volá z útrob smrti: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět (Jon 2,5).

V NZ je používáno slovesa ekballó pro vymítání nečistých duchů, démonů, (řec. daimonia nebo daimones, pneumata) zlých duchů různě ďábelsky specializovaných, např. ducha němoty (Mt 8,31; Mt 17,18; L 9,39 aj.). Vypuzení se týká i církve (řec. ekklésia) – vyloučení ze společenství věřících (3J 10).

Sz. příběh o Hagaře , důvodně pokořované Sárají (Gn 16,1-6), je zmíněn v listu Galaťanům: vyhnání otrokyně (Ga 4,30). Vypuzováním démonů likvidoval Ježíš nečistou moc Beelzebúlovu (Mk 3,22 a par.) či satanovu (Mt 12,26). Ježíš nevypuzuje ven z oblasti své milosrdné přítomnosti a dobrodiní Otcova (J 6,37), platí o vládci tohoto světa (řec. archón tú kosmú tútú), že bude vyvržen ven(řec. exó) – mimo lidi žijící ve stvořeném Božím světě (J 12,31). Viz vyhostit, vyhnat.