Východ
heslo: východ
autor: Moravec Jan
předcházející heslo: vycházení a vcházení
následující heslo: vychovávat
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Světové strany mají v hebr. několik různých označení a opisů. Jedno vychází z geografických daností Palestiny: jih =negev (podle jména krajiny na jihu), sever = cáfón (podle hory v Sýrii), západ = jám (moře). Druhé vychází z pohledu člověka obráceného k východu: východ = qedem (vpředu), jih = jámín (pravá strana), západ = 'áchór (vzadu), sever = sem'ól (levá strana). Východ a západ bývají také označovány jako východ
(mizrách) a západ
(ma`aráv) Slunce.
Kromě běžného užití se o světových stranách mluví často v symbolickém smyslu pro označení nejširšího horizontu či celého světa, buď v dualitě východ-západ nebo všechny sv. strany – např. Gn 13,14; 28,14; Ž 103,12; v kultickém konextu např. 1Kr 7,25. Velký význam hraje orientace podle světových stran v kultu, viz např. pravidla pro podobu a vybavení Stanu setkávání (Ex 26-27).
Specifická symbolika východu je rozpracována především v Gn. Na v. je zahrada Eden (Gn 2,8). Z ní je na v. vyhnán člověk (Gn 3,24) a ještě dále na v. se uchyluje Kain po bratrovraždě (Gn 4,16). Na v. táhnou a usazují se lidé budující poté věž (Gn 11,2), na v. se odděluje Lot (Gn 13,1). Opačným směrem se vydává Abram. Ozvukem může být východ jako sídlo pohanství u Izajáše (Iz 2,6; 24,15). Náboženské konotace Východu
jsou tedy vesměs negativní. Naproti tomu od v. přicházejí mágové – mudrci
, kteří rozpoznali narození Ježíšovo (Mt 2,1-2).
Východní vítr z pouště je nebezpečným živlem – spaluje a ničí (Gn 41,6nn, Ž 48,8; Iz 27,8; Ez 27,26; Oz 13,15), přináší kobylky (Ex 10,13), symbolisuje nanicovatost (Jb 15,2).
Východní moře (Ez 47,18; Jl 2,20; Za 14,8) je označením Mrtvého moře.