Vůně

heslo: vůně

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Vulgáta        
následující heslo: vůz

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. réach; řec. osmé. Výraz vztahu člověka k člověku (Pís 4,10-11) i člověka k Bohu. V SZ se o v. mluví většinou ve vztahu k oběti. Podle obecně náboženských představ je pach páleného masa a tuku potravou bohů, v biblických tradicích tato představa přežívá interpretována antropomorficky jako Bohu libá v.. Proto se v Zákoně setkáváme s řadou předpisů o zápalných obětech (Ex 29,18; Lv 3,16; 6,8; Nu 28,8); v. t. kadidlo. Již u proroků se setkáváme s kritikou obětí (Milosrdenství chci, a ne oběti – Oz 6,6; Mt 9,13), která se v helénismu rozrostla v obecnou nedůvěru ke kultu a obřadům. Církev obětní praxi nepřejala a jako zdůvodnění se brzy prosadila teze, že jedinou a dostačující vůní oběti je Kristova smrt na kříži (Ef 5,2). V tomto obraze nejde o zástupné nesení utrpení lidí, ale Kristovo utrpení je tu Bohu milým projevem lásky odpovídající jeho vůli, pro který netrestá lidstvo. Zprvu však bylo duchovních výkladů v. více: Křesťané jsou obětí, kterou Kristus obětuje Bohu a jejíž v. se Bohu líbí (2K 2,14-16), nebo: Dary, které filipští křesťané poslali Pavlovi, jsou Bohu milou obětní vůní (Fp 4,18).