Vševědoucí
heslo: vševědoucí
autor: Balabán Milan
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: všenáprava
následující odkazové heslo: vtělení
následující heslo: vtírat se do přízně
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
je titul spíše než přívlastek izraelského Boha a Otce Ježíše Krista. Nejde o vlastnost
boží, jak se často uvádí; Boží vědoucnost je v Bibli spíše Božím rozhodnutím či záměrem být s člověkem, mít jej v patrnosti a chránit ho před silami zla.
1. Termíny
Z hebr. podkladů lze uvést kořen j-d-` vědět, znát; b-j-n rozumět, rozeznávat, v řec. (LXX nebo NZ) názvosloví běží o sloveso synió – chápat, rozumět
a výrazy od něho odvozené (viz poznání).
2. Teologie
Bůh Izraele je vševědoucí
ve výše uvedeném smyslu. Patrně nejzávažnější svědectví je v Chanině modlitbě 1S 2. V tomto modlitebném chvalozpěvu či hymnu, který byl domovem ve svatyni, Chana vyznává, že nikdo není svatý kromě Hospodina. Žádná urážka se nesmí vyslovit: Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí
(hebr. 'él-dé`ót – doslova Bůh vědění
– 1S 2,3). Boží vždy přítomnou vědoucnost svědecky dokumentuje Ž 139: Hospodin člověka zkoumá (Ž 139,4), sleduje jeho životní stezku, ví o projevech lidského srdce, dřív než jsou prosba nebo přání vysloveny, nelze před ním utéci (ani do náboženského nahoře
nebo pseudonáboženského dole
), proniká temnotami kosmickými i duševními, provádí člověka už od jeho početí a vždy znovu ho vrací na cestu věčnosti
(Ž 139,24). Z perspektivy lidské zkušenosti to vyjadřuje Pavel, který si je jist, že ho od Kristovy lásky neodtrhnou žádné moci, ani výšky ani hloubky (Ř 8,38n). Z těchto příkladů a svědectví je patrno, že Boží (vše)vědoucnost
není v nějaké vnější mimořádnosti, nýbrž v jeho svaté jedinečnosti a milosrdné jinakosti. Působivou metaforou Božího vědění a vidění je Zacharjášův obraz: Oči Hospodinovy prohledávají celou zemi
(Za 4,10) a Jóbovské vyznání, že i podsvětí je před ním obnaženo
(Jb 26,6). Úradek Svatého Izraele
je pevný a nedá se ohýbat podle lidské vůle (Iz 5,19), Bůh ví všechno
, resp. poznává všechno
(řec. ginóskei 1J 3,20), a to nejen abstraktně, nýbrž srdcem. Ježíš ujišťuje učedníky, že Otec ví, co potřebují (Mt 6,8).
3. Cíl Božích cest s lidmi
Jestliže podle Matoušova evangelia byla Ježíšovi dána veškerá moc na nebi i na zemi
(Mt 28,18), znamená to, že Ježíšovo dílo vyjadřuje zaměření a povahu Božího zájmu o člověka. Jde o vědění, které vstupuje do dějin ve prospěch odcizeného člověka.
Těžiště Boží vševědoucnosti, která směřuje k záchraně člověka a dovršení jeho života, spočívá v tom, že Bůh člověka zná (Co je člověk, že na něho pamatuješ?
– Ž 8,5), tak jako Ježíš Janova evangelia zná ty své
(J 10,14), uchovává jméno každého člověka ve své paměti
, v nebesích
(L 10,20) nebo v knize života
(Ex 32,32; Fp 4,3; Zj 3,5; 20,12) a tak mu otvírá své společenství i za hranicemi lidské časnosti. To je hluboké a přitom střízlivé až cudné vyjádření naděje, která přesahuje hranice smrti.
4. Člověk dokonalých vědomostí
Za člověka dokonalých vědomostí (BKr zdravě smýšlejícího
) se vydává Elíhu, rádce Jobův v Jb 36,4, který sám Boha označuje stejným výrazem (Jb 37,16 – ČEP překládá Vševědoucí
, BKr dokonalý v uměních
). Nakonec však Jobovo sókratovsky znějící vím, že nic nevím
(Jb 42,3b) vyslovené jako odpověď na výroky Boží, ukazuje, že dokonalé lidské myšlení musí zahrnovat také vědomí své předběžnosti a jen v tom je jeho úměrnost, přesnost, spolehlivost a dokonalost.