Apologie

heslo: apologie

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Apollyón        
následující heslo: apoštol

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. apologia – obrana, obhajoba před soudem, viz Sk 25,16; Fp 1,7; 2Tm 4,16 sloveso apologúmai – bránit se , viz Sk 19,33; 25,8; 26,1; hebr. j-r-b, vést spor, např. Jr 12,1 – označení literárního (rétorického) útvaru (žánru, subžánru, motivu), jímž jeho autor vyvrací obvinění, pomluvy nebo předsudky odpůrců. Ve Sk je zachyceno několik a. v klasickém stylu: Sk 22,1-21 (v Sk 22,1 výslovně označená jako a.), Sk 24,10-21 a Sk 26,2-29 jsou jako a. označeny slovesem apologúmai ve Sk 24,10 a Sk 26,2.24.

V NZ znamená a. (i na uvedených místech) především obhajobu evangelia (Fp 1,16 poslání Pavlovo) a má i misijní funkci (1Pt 3,15). V 2K 7,11 označuje ochotu k omluvě v rámci křesťanské obce, v 1K 9,4-28 je obrana Pavla proti jeho odpůrcům v církvi (jako apologia označená v 1K 9,3 – má odpověď – ČEP), sr. 2K 12,19 (A-i). – Skutečným inspirátorem křesťanovy věcné obrany je dle L 12,11 (apologúmai sr. Mt 10,19 Duch svatý a Bůh sám (L 21,14; sr. Mk 13,11par.). – V Ř 2,15 značí apologúmai vnitřní mravní rozvažování.

Jako a. – většinou vůči námitkám z židovské strany – sloužily i části tradice o Ježíšovi, zejména disputace (např. Mk 2,23-28par.; Mk 7,1-23par.).

V dtkan. příběhu Zuzany (PDa 13,50-59) obhájil Daniel Zuzanu před soudem nezávislým výslechem svědků. O a. v literárním smyslu tu však neběží. v Sír 4,26-31 čteme vybídku k obraně pravdy. V některých žalmech se spravedlivý domáhá práva na božím soudu (např. Ž 26), literární forma je však poetická, takže o a. v plném smyslu slova nelze mluvit.