Ruka

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: ruka

autor: Brodský Štěpán    
       
předcházející heslo: Rufus        
následující heslo: rukopisy biblické

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. jád i zeró'a rameno v témže významu, řec. cheir. Příznačná součást lidského těla, v Bibli některé pohyby a gesta rukou nabývají symbolický význam. Při modlitbě byly ruce drženy vzhůru (Ex 17,11; 1Kr 8,22). Pozdvihnout ruce k Hospodinu znamenalo přísahat (Gn 14,22). Vložením rukou na hlavu se svolávalo požehnání nebo byl člověk určován k zvláštnímu poslání (Gn 48,14; 1Tm 4,14; 5,22; Žd 6,2). Vložení rukou na hlavu obětního obětovaného zvířete znamenalo sebeztotožnění s jeho životem obětovaným Bohu (Ex 29,10; Lv 16,21). Podáním ruky se stvrzovala smlouva (2Kr 10,15; Př 6,1; Ez 17,18)i přátelství (Ga 2,9). R. byla i znamením síly (2Pa 32,8) a bohatství (1S 14,34). R. znázorňovala i ale i Boží trestající spravedlnost – ruka Hospodinova (1S 5,9), ale i moc jeho lásky (Ž 89,22). Bible zná kultické mytí rukou (Ex 30.19-21, v NZ před každým jídlem (Mk 7,1-4; nešlo tolik o hygienu, ale o kultické omývání). Mytí rukou bylo v určitých situacích znamením čistého svědomí (Dt 21,6; Ž 26,6; 73,13). Ruce si myl i Pilát v pašijním příběhu (Mt 27,24). Zda převzal zvyk Židů nebo zda toto gesto bylo známé i u Římanů, nevíme. Useknutí ruky (rukou) byl i trest (Dt 25,12; 2S 4,12). Podle 2Ma 15,30 byla r. (+ hlava) useknuta Seleukovskému polnímu veliteli Nikánorovi.

Na hranici mezi reálným a přeneseným významem je Ježíšova rada useknout r., která svádí k hříchu (Mt 5,30). Běžné přenesené významy jsou společné všem kulturám: Něco je po ruce, něčí rukou = jím. R. znamená stranu, konkrétně na Blízkém východě pravá r. označovala jih (hebr. jámín), levá sever (hebr. semó'l), ruka jako ukazatel. Levá r. držela štít, aby byla pravá volná k boji. Místo po pravé r. se stalo čestným místem bez ohledu na původní

význam. Tak Mesiáš sedí po pravici Boží (Ž 110,1; L 22,69;Ř 8,34).