Manasesova modlitba

heslo: Manasesova modlitba

autor: Kajlík Vladimír    
       
předcházející heslo: Manases        
následující heslo: Mandejci

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Manases (ČEP: Menaše 2Kr 20,21) byl podle 2Pa 33,11n odvlečen za své zlé skutky do Babylóna, kde v nouzi prosil Hospodina o shovívavost a modlil se k němu. Inspirován výrokem z 2Pa 33,18n, stylizoval neznámý autor hellenistické doby modlitbu připsanou Menašemu. V tomto smyslu je modlitba M. typickým pseudepigrafem. Stylisticky jednoduchá a jasná, je M. modlitba výrazově jednotná, prodchnuta duchem hluboké zbožnosti v tradičním židovském liturgickém stylu. Teologicky i literárně je bližší palestinským než hellenistickým židovským kruhům. V modlitbě lze vysledovat dvě základní charakteristiky prostupující její skladbou. První je intimní vědomí milosti Boží a druhá vědomí účinnosti upřímného pokání.

Zda byla modlitba sepsána původně v hebrejštině, aramejštině či řečtině je předmětem bádání. V kontextu Bible se postavení této starověké modlitby liší podle okolností. Poprvé se objevila v biblické literatuře v učení apoštolských otců Didascalia apostolorum. V několika řeckých rkp., včetně Kodexu B z 5.st. n. l., je zahrnuta mezi 14 ódami přidanými ke knize Žalmů. Ve středověkých rkp. Vulgáty je často umístěna za 2Pa. V rkp. syrských, arménských, etiopských a staroslovanských bývá někdy u Žaltáře, jindy za 2Pa. U tištěných Biblí je tomu podobně. Edice Vulgáty před Tridentským koncilem přiřazují modlitbu za 2Pa. Po Tridentu je zařazena v Apendixu po NZ. V Lutherově Bibli je přiřazena ke konci apokryfů. V anglických verzích je modlitba mezi apokryfy, před 1 Mak. V Ženevské Bibli (1560) je za 2 Pa jako kanonická. Neujasněnost v zařazení M. modlitby vyplývá z její neustálené tradice a jejího pseudepigrafního původu.