Jóel

heslo: Jóel

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: Jod        
následující heslo: Johana

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. jó'él. Kanonická kniha SZ. Jm. znamená Hospodin (je) Bůh – s významem Jediným Bohem je Hospodin. Prorok Jóel, syn Petúelův, patří patrně k pozdějším prorokům. prorocká kniha je vřazena do Dvanácti (malých) proroků, umístěna mezi Ozeáše a Ámosa. Tím biblické podání naznačuje vysoké stáří knihy. To vedlo některé badatele k předexilnímu datování, ale většina badatelů se kloní k dataci poexilní a J. D. Michaelis klade spis až do doby makabejské. Řazení Jóela mezi Dvanáct (malých) proroků nemusí znamenat víc, než že v Jl je zřetelná kontinuita s klasickou profetickou linií. Tu se jedná především o ohlašování Dne Hospodinova (sr. Iz 2,11n; 3,7; 13,6; 61,2; Ez 7,7; sr. Ez 30,2 : Jl 1,15; Mi 1,2 aj.). Pro poexilní datování mluví Jóelova závislost na ranějších písemných prorocích (Iz 13; Abd 17) i historické narážky na pozdní údobí (Jl 1: není obětí a úliteb; Jl 4,6: Judejci prodáváni Týrem a Sidonem Jávancům; není zmíněn král – královská instituce už tehdy neexistovala). V úvahu přichází údobí mezi 500 – 350 př. n. l.

Zvěstným obsahem je už prorokovo jméno: Hospodin je a zůstane jediným Bohem, který provede svůj lid nejtěžšími pohromami, i Pohromou (s velkým P), tj. Dnem Hospodinovým soud. Kniha se zřetelně dělí do dvou částí. V první ohlašuje prorok zhoubný atak pronároda kobylek vedoucí k devastaci země, a tím i k narušení bohoslužby (sr. Jl 1,9: není možné dodávat do chrámu dary). Prorok vyzývá k nářku (1,1-12) a pokání (1,13-20), k duchovní pohotovosti (2,1-11) a k návratu celým srdcem (2,12). To vyslovuje Jóel verbálně liturgickou formou, zvl. 1,5-20; 2,12-17), snad to byla prorocká reprodukce původní kultické liturgie. Prorok naříká a tak liturguje jakoby jménem celého lidu, prožívaje zástupně zápas židovského společenství ohroženého zvnějšku sousedními národy, ale i nátlaky cizí kultury; společenství bylo vysilováno vnějším nedostatkem (chudoba), vnitřní nespokojeností a náboženskou apatií. A k tomu všemu ještě přírodní pohroma způsobená kobylkami. Ostatně někteří badatelé vidí v náletu kobylek invazi cizí moci. Podobná situace je vykreslena v Abdijášovi a Malachiášovi. Proto jsou zvláště kněží vyzýváni, aby vedli lid k nářku a postu (Jl 1,13); jen za tohoto předpokladu způsobí Hospodin kýžený obrat: země bude zbavena škůdců a bude obnoven řád nebes (Jl 2). Ujištění o Božím přispění a záchraně podává prorok rozvinutím svého jména: Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. (2,27) Druhý díl knihy (kap. 3-4) mluví v apokalyptickém stylu o Božím soudu nad národy a konečném vítězství Hospodina i Izraele – navzdory vší válečnické zdatnosti nepřítele (4,9-11). Soud se uskuteční v Dolině Jóšafatu – Hospodin soudil (4,1) čili v Dolině rozhodnutí (4,14), a to v Den Hospodinův. Kobylčí žravé příběhy posloužily jen jako předzvěst konečného Božího souzení země. (Přitom není zcela zřejmé, zda kap.3-4 patří vůbec původně k prorockému spisu, nebo o vložený pasus jiného inspirovaného autora.) Pro ranou křesťanskou církev je teologicky významné, že prorokova zvěst o vylití Ducha (Jl 3) je citována ve Sk 2, jež zaznamenává hodinu zrození církve ve tvůrčím letničním dění. Jóel ohlašuje věk Hospodinova ducha. Duch (hebr. rúach) nebude vylit jen na lidi, které Hospodin k prorockému úkolu vybíral, ustanovoval a zmocňoval, nýbrž na všechny: starce, mladíky, otroky (3,1n). Tyto události Ducha předejdou Hospodinův soud nad národy. Ani kosmické katastrofy nezabrání však tomu, aby lid Ducha nalezl útočiště v Jeruzalémě (4,16nn). Podle svatodušního kázání Petrova je konečným adresátem Jóelových výhledů a vizí jeruzalémská křesťanská obec. Zvěstnou výslednicí Jóelovských ataků i útěch je odhalení, že samo Boží nitro se v hojné míře ujme vlády nad srdci lidí, kteří se spolehli na Hospodina. Adresáti Joelova poselství mají vědět, že definitivní Boží soud, ani konečná spása ještě v plnosti nepřišly, ale jsou blízko.