Timoteus

heslo: Timoteus

autor: Staněk Jaroslav N.    
       
předcházející heslo: Timoteovi, epištoly        
následující heslo: Tirhák

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. Pavlův žák a spolupracovník. Nz. zprávy o něm nepodávají ucelený obraz. O jeho práci v církvi se dovídáme z roztroušených zpráv v rozpětí tří křesťanských generací, které nelze beze zbytku zharmonizovat.

Historicky nejspolehlivější jsou Pavlovy reference o něm v jeho dopisech. T. byl nejužším spolupracovníkem Pavlovým v samých počátcích církve, dokonce spoluzakladatelem některých křesťanských obcí (2K 1,19). V řadě dopisů je jmenován jako spoluodesílatel. Patrně měl být jejich spoluručitelem a dokladem, že za jejich obsahem stojí i jiní spolupracovníci, kteří jsou adresátům dobře známí (1Tm 1,1; F 1,1), deuteropavlovské dopisy prozrazují literární závislost (srv. 2Tm 1,1 s 1K 1,1).

V Pavlově nejstarším dopise k T. (1Tm) je T. charakterizován jako spolupracovník boží (1Tm 3,2.6), který má křesťany posílit pravou životní orientací v eschatologickém očekávání. Víra sboru, posilněná péčí T., posílila Pavla v jeho těžkostech. V dopise do Filip (F 2,19), kam posílá T. s doporučujícím listem, připomíná, že nemá nikoho lepšího. Tím chce posílit autoritu T. ve sboru. V 1K 4,17 vysílá Pavel T. do Korintu, aby upevnil a prohloubil cestu, na kterou Pavel uvedl sbor jako na všeobecně závaznou pro všechny sbory, korintský sbor nevyjímaje.

Autor druhé generace Lukáš ve Sk projevuje o T. jen okrajový zájem, protože v centru jeho pozornosti stojí Pavel. Navazuje sice na zprávy o T. z Pavlových dopisů, ale používá i pozdější tradice o T., která byla ve sborech živá. To se týká především epizody o tom, že Pavel vykonal na T. obřízku z ohledu na Židy (Sk 16,1nn). Když známe Pavlův nekompromisní postoj k obřízce (Ga 5,11), nabízí se otázka, zda Lukáš nechtěl postavit T. jako vzor pro poapoštolskou dobu, v níž misionář musel mít dobrou pověst. Osvědčení a dobrozdání okolí se stalo bezpodmínečným předpokladem misijní práce každého. Lukáš nepovažuje za nutné profilovat práci T. blíže, zmiňuje pouze místa pobytu T.: v Beroji (Sk 17,14), v Korintu (Sk 18,5), v Efezu (Sk 19,22). Méně významné osoby jsou jmenovány pouze tam, kde jsou účastny nějakého jednání a mají navazovat na další průběh událostí. Všechny pokusy spojit beze zbytku Lukášovy údaje s Pavlovými zprávami přinášejí řadu těžkostí. Lukáš má různorodý materiál, který zpracovává do určitého konceptu a nešlo mu o historickou přesnost. Tím připisuje i T. menší úlohu, než v církvi skutečně měl.

Tzv. Pastorální epištoly (1Tm, 2Tm a Tt) patří do pseudoepigrafní literatury ze začátku 2. st. a nemohou mít závažnost pro biografii T.

Osoba T. měla být zárukou spolehlivosti dopisů. Jméno T. je použito pro oslovení všech předních pracovníků sborů. Proto ve zmínce o mladém věku T. nejde o biografický rys, ale typickou připomínku, platnou ve všech sborech, že mladý vedoucí pracovník se musel tím intenzivněji osvědčit ve funkci, jestliže postrádal autoritu na základě ctihodného věku (1Tm 4,12). Podobně fiktivní je důraz na náboženskou tradici (babičky Lois a matky T. Euniké) uváděním do písem svatých (2Tm 1,5) a také, aby se brzy vrátil k Pavlovi a přinesl mu plášť, knihy a pergamen (2Tm 4,9-21). Situační údaje nelze zařadit ani do spolupráce T. s Pavlem.

Řada roztroušených poznámek o T. z mimobiblické literatury ukazuje na živý zájem i pozdější církve o něho. Eusebios považuje T. za prvního biskupa v Efezu. Apokryfní Skutky T. ze 4. st. se snaží vyrovnat konkurenční postavení T. a apoštola Jana v tomto sboru. Byla to však právě spolupráce T. s Pavlem, která mu zajistila významné místo v pozdější křesťanské litertuře.

2. Seleukovský velitel vojsk za krále Antiocha IV., o němž se píše v 2Ma 10 a potom v 2Ma 12, i když v 2Ma 10,37 se píše o jeho smrti.