Půst: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:22

heslo: půst

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: purpur        
následující heslo: pustina

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
genitiv: postu. Částečné nebo úplné zřeknutí se potravy a pití, většinou i pohlavního styku (např. Ex 19,15), a to jako výraz zármutku (např. 2S 13,31), neštěstí a bolesti (2S 1,11a), pokání a obrácení k Bohu (Jl 2,12; Jon 3,7nn), utvrzení slibu (1S 14,24; srv. Sk 23,12.14). V dobách pohrom byly vyhlašovány obecné p. (Sd 20,26; Jon 3,5nn). P. trval od rána do večera (2S 1,12), mohl být vyhlášen i na tři dny (Est 4,16) nebo výjimečně i na týden (1S 31,13). Vždy byl zřejmě přerušován po západu slunce (podobně jako v islámu o ramadánu). Nešlo tedy o výlučný projev asketické zbožnosti, šlo o vnitřní utváření života. Obecný půst byl často spojen s pracovním klidem (Lv 16,29nn; den smíření). Postupně se p. stal součástí kultu (Jr 14,12) a byly stanoveny jeho doby, které byly v době zajetí ještě rozšířeny (Za 7,1-7). V době rané církve to byly v židovství pátý (a někdy i druhý) den po sobotě (Mk 2,18; L 18,12; naše pondělky a čtvrtky), křesťané se postili v úterý a v pátek (Did 8,1). Kultický p. kritizovali proroci a s nimi i Ježíš (Iz 58,3-7; Mt 6,16-18), i když jej zřejmě sami dodržovali, usilovali o zvnitřnění p. (Mt 6,16-18). Ježíš sám podle vyprávění ze sbírky Q (L 4,2: Mt 4,2) po svém křtu Janem, naznačuje, že šlo o přípravu na zkoušku (pokušení), která následovala. – Zásadně však Ježíš prohlašoval dobu, kdy zvěstoval království Boží, za dobu radosti, kterou lze přirovnat k svatebnímu veselí (Mk 2,18-20parr.), proto někdy půst symbolicky porušil (Mt 11,19par.) a dbal na to, aby p. nebyly demonstrativním projevem zbožnosti (Mt 6,16-18). Vlastním důvodem p. se v církvi stala vzpomínka na Kristovu smrt (Mk 2,20n v ten den se budou postit – jde zřejmě o pátek jako o den Kristova ukřižování). Jinak byl p. výrazem pokání a závislosti na Bohu a jako takový přešel do církve (Sk 13,3; 14,23). Slova o p. v 1K 7,5, v Mk 9,29parr. a ve Sk 10,30 chybí v nejstarších rukopisech a byla do textu vložena druhotně.