Naříkat, nářek

heslo: naříkat, nářek

autor: Žilka Ladislav    
       
předcházející heslo: naroubovat        
následující heslo: nařízení

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. j-b-b nebo s-p-d, řec. thrénó, nářek hebr. mispéd, řec. thrénos. V zemích Orientu patří naříkání ke kultickým a rituálním zvyklostem. Ve SZ je naříkání dokladem zármutku nad odchodem milované osoby, ale i prorockou výpovědí nad blížícím se Božím trestem. Abraham naříkal nad Sárou (Gn 23,2), Rúben nad ztrátou Josefa (Gn 37,30), David naříkal nad Abšalómem i Saulem (2S 1,12; 19,1) aj. Naříkal ale i vyvolený lid nad odchodem z Egypta (Nu 20,3) i Pelištejci naříkali, když uslyšeli, že Izraelci přinesli do tábora schránu smlouvy Hospodinovy (1S 4,7). Proroci mají bědovat a naříkat nad Izraelem (Jr 4,8; Mi 1,8). Nad těmi, které pak Hospodin skolí, nebude nikdo naříkat (Jr 25,33).

Zmínky o starověkém projevu zármutku máme i v NZ (Mt 11,17; L 7,32). Velký smutek naříkáním projevily ženy nad Ježíšovou smrtí (L 23,27). Sám Ježíš vyzýval k pláči před Božím soudem (L 23,28-31), a ve svém blahoslavenství, podle Lukášova evangelia, (na rozdíl od Mt) vyslovil čtvero běda. Ti, kteří se smějí, budou při Božím soudu plakat a naříkat (L 6,24-26). Pro trpící se však pláč a naříkání změní v radost (J 16,20).