Vulgáta: Porovnání verzí
m (naimportována 1 revize) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| hnasl = vůně | | hnasl = vůně | ||
}} | }} | ||
lat. | lat. <span {{Lat}}>vulgata versio</span>, <q>lidový, všeobecně rozšířený překlad</q>; zkr. Vg.): od středověku užívané označení latinského překladu Bible vyhotoveného Hieronymem (sv. Jeroným, asi 348 – 420). Vulgáta už zhruba v 7. stol. převládala v celé latinské církvi, když vytlačila z oficiálního užívání starší latinské překlady ([[Vetus Latina]]). Hieronymus provedl v letech 383/384 na základě porovnání s řeckými originály úpravu staršího latinského překladu evangelií (jeho podíl na revizi ostatních částí latinského Nového zákona je nejistý). Zároveň korigoval text latinských žalmů na základě jednoho rukopisu Septuaginty (tento žaltář, který není včleněn do celku Vulgáty, se nazývá Psalterium Romanum). V letech 386-392 provedl revizi všech protokanonických knih Starého zákona podle pátého (septuagintního) sloupce Órigenovy Hexaply (pouze žaltář z tohoto Hieronymova překladu je zařazen do definitivní Vulgáty a nese označení Psalterium iuxta Septuaginta nebo též Psalterium Gallicanum). V Betlémě asi v letech 393-406 přeložil z hebrejského (resp. aramejského) textu všechny protokanonické knihy Starého zákona a deuterokanonické Tób a Júd (žaltář z tohoto překladu je zařazen do Vulgáty za Psalterium Gallicanum a nese označení Psalterium iuxta Hebraeos). Ostatní deuterokanonické knihy Starého zákona byly do celku Vulgáty převzaty ze starších latinských překladů (s řeckou předlohou) jen s nepatrnými opravami. Pokusy sjednocovat text Vulgáty (postupně rozkolísaný ve variantách a pochybných čteních vzniklých v průběhu opisování) probíhaly už od karolínské doby, ve vrcholném středověku zejména na univerzitě v Paříži. Zásadní revize Vulgáty proběhla po tridentském koncilu (1545-1563), kdy byl opravený a sjednocený text vydán pod patronací papežů Sixta V. (1590) a Klementa VIII. (1592). Tato redakce, tzv. Sixto-Klementinská Vulgáta, sloužila jako oficiální liturgický latinský text římskokatolické církve až do vydání Nové Vulgáty (editio typica kompletního textu 1979), verze revidované s přihlédnutím k moderním textologickým poznatkům. | ||
[[Kategorie: historie Bible: vydání, překlady, rukopisy]] | [[Kategorie: historie Bible: vydání, překlady, rukopisy]] | ||
[[Kategorie: Bible]] | [[Kategorie: Bible]] | ||
[[Kategorie: Bartoň Josef (autor)]] | [[Kategorie: Bartoň Josef (autor)]] | ||
Verze z 20. 12. 2023, 10:50
heslo: Vulgáta
autor: Bartoň Josef
předcházející heslo: vůle
následující heslo: vůně
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
lat. vulgata versio, lidový, všeobecně rozšířený překlad
; zkr. Vg.): od středověku užívané označení latinského překladu Bible vyhotoveného Hieronymem (sv. Jeroným, asi 348 – 420). Vulgáta už zhruba v 7. stol. převládala v celé latinské církvi, když vytlačila z oficiálního užívání starší latinské překlady (Vetus Latina). Hieronymus provedl v letech 383/384 na základě porovnání s řeckými originály úpravu staršího latinského překladu evangelií (jeho podíl na revizi ostatních částí latinského Nového zákona je nejistý). Zároveň korigoval text latinských žalmů na základě jednoho rukopisu Septuaginty (tento žaltář, který není včleněn do celku Vulgáty, se nazývá Psalterium Romanum). V letech 386-392 provedl revizi všech protokanonických knih Starého zákona podle pátého (septuagintního) sloupce Órigenovy Hexaply (pouze žaltář z tohoto Hieronymova překladu je zařazen do definitivní Vulgáty a nese označení Psalterium iuxta Septuaginta nebo též Psalterium Gallicanum). V Betlémě asi v letech 393-406 přeložil z hebrejského (resp. aramejského) textu všechny protokanonické knihy Starého zákona a deuterokanonické Tób a Júd (žaltář z tohoto překladu je zařazen do Vulgáty za Psalterium Gallicanum a nese označení Psalterium iuxta Hebraeos). Ostatní deuterokanonické knihy Starého zákona byly do celku Vulgáty převzaty ze starších latinských překladů (s řeckou předlohou) jen s nepatrnými opravami. Pokusy sjednocovat text Vulgáty (postupně rozkolísaný ve variantách a pochybných čteních vzniklých v průběhu opisování) probíhaly už od karolínské doby, ve vrcholném středověku zejména na univerzitě v Paříži. Zásadní revize Vulgáty proběhla po tridentském koncilu (1545-1563), kdy byl opravený a sjednocený text vydán pod patronací papežů Sixta V. (1590) a Klementa VIII. (1592). Tato redakce, tzv. Sixto-Klementinská Vulgáta, sloužila jako oficiální liturgický latinský text římskokatolické církve až do vydání Nové Vulgáty (editio typica kompletního textu 1979), verze revidované s přihlédnutím k moderním textologickým poznatkům.