Velbloud

heslo: velbloud

autor: Lukeš Jiří
autor: Prudký Martin  
       
předcházející heslo: Věkovitý        
následující heslo: velcí proroci

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. gámál, řec. kamélos. Sudokopytník z čeledi velbloudovitých (camelidae). V oblasti Palestiny se jedná především o v. jednohrbého, dromedára (řec. dromos – běh), znám byl však i v. dvouhrbý, drabař. Oba druhy jsou velmi dobře přizpůsobeny k životu v horkém klimatu. Štěrbinový tvar uzavíratelných nozder a dlouhé řasy zajišťují ochranu při písečných bouřích. V. mají velmi koncentrovanou moč, takže ztrácejí minimální množství tekutin a žízeň překonávají snadněji než jiná zvířata. V obtížných podmínkách se jejich tělesná hmotnost může snížit až o čtvrtinu, aniž by zvířeti zůstaly trvalé následky. V. je mimochodník a na rozdíl od ostatních kopytníků nespočívá jeho tělesná váha na kopytech, ale na spodní straně dvou prstů každé nohy, jež jsou opatřeny silnými polštářky, které zajišťují stabilitu v pouštním písku. V potravě si nevybírá a žere i velmi tvrdé rostliny.

V prostředí Syropalestiny jsou domestikovaní v. doloženi až v době železné (po r. 1000 př. n. l.). V. jsou v řadě bibl. textů zmiňováni v souvislosti s přepravou osob a nákladů (Gn 24,61.64; 37,25) či jako doklad bohatství (majetek; Gn 12,16; 1Kr 10,2; Ezd 2,67). Zmínky o velbloudech v příbězích praotců nejsou dokladem o historickém výskytu v., nýbrž souvisí s dobou vzniku a utváření těchto tradic a textů. V. patří mezi kulticky nečistá zvířata, nejsou určeni k potravě ani k obětování (Lv 11,4; Dt 14,7). Ze srsti velbloudů se vyráběla hrubá tkanina (srv. Mt 3,4; Mk 1,6); velbloudí houně se užívaly ke stavbě přístřešků (stan).

V. zmiňuje i Ježíšův aforismus v Mt 19,24; Mk 10,25; L 18,25, v němž Ježíš vytváří kontrast mezi největším a nejmenším, čímž paradox více vynikne. Obdobně je tomu v Mt 23,24, kde se jedná o příměr komára a v., jenž je součástí ostré výtky zákoníkům i farizeům pro záměnu podstatného a nepodstatného.