Rozptýlit

heslo: rozptýlit

autor: Čapek Filip    
       
předcházející heslo: rozlukový lístek        
následující heslo: rozsápat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. p-w-c rozptýlit, rozprchnout se; řec. diaspora od sls. diaspeirein roztrousit, rozptýlit.

1. Ustálené označení Izraelců mimo území zaslíbené země. Předobraz tohoto stavu již v Gn 11,4 kde lidé usilují o bohorovnou jednotu, jež končí rozehnáním po celé zemi. Zde jde však pravděpodobně o zakládající mýtus různorodosti lidské čeledi a jejich jazyků. První dějinnou událostí rozpadnutí Božího lidu je však pád Severního Izraele a deportace obyvatel Asyřany po dobytí Samaří v r. 722 př. n. l. Již tato první dezintegrace Izraele jako celku je teol. vykládána jako odpadnutí od Hospodina a hřešení proti němu (viz 2Kr 17,7-23). Tento stav předesílá ve výčtu zlořečení již Tóra (viz Lv 26,14-39; srv. Dt 4,27).

2. Zlomovým bodem je tzv. druhá babylónská deportace v letech 587-586 př. n. l., kdy panovník novobabylónské říše Nabúkadnesar dobývá Jeruzalém, ničí chrám a odvádí elitu Judska do zajetí (srv. 2Kr 25,8-21). I tento stav je teol. interpretován jako Boží trest, jemuž se lze do budoucna vyhnout věrností Hospodinu a jeho přikázáním (tak zvl. teologie deuteronomistů). V pozdější sz. literatuře se pak stává tento druhý exil teol. paradigmatem pro propracovaný a důsledně teocentrický výklad dějin, v němž se původní země stává dosažitelnou pouze tehdy, je-li deportovaný lid ochoten přijmout závazek obnovení smlouvy s Hospodinem, jenž znovu shromáždí rozptýlené Judejce ze čtyř stran země (Iz 11,12; srv. Sf 3,1). Teprve tak je návrat, který není nepodobný prvotnímu obsazení zaslíbené země (srv. Joz 1 ad.), možný a smysluplný. Zvl. u proroků Jeremjáše a Ezechiele je zřetelný proexilní rukopis, který se nezdráhá tvrdit, že jsou přesídlenci Bohu blíže než zůstatek Izraele v domovské zemi a že je on sám přesídlil pro jejich dobro (viz zvl. Jr 24 a Ez 11,14-25). Na tuto diasporní teologii navazuje judaismus jak v době Druhého chrámu, tak i po jeho pádu v roce 70 n. l. a nakonec i ve svých novodobých dějinách, kdy je tato představa konfrontována s myšlenkovým proudem sionismu.

3. Srv. také hebr. pojmy góláh/ zajetí, deportace, gálút/ vystěhování, odvedení do exilu (obě slova od sls. g-l-h/ vést do vyhnanství) a še⁾rít/ zůstatek, pozůstalý lid.

4. V NZ je d. nejprve označením pro Židy mimo Palestinu (J 7,35; srv. Sk 2) a následně přeneseně také pro křesťany (Jk 1,1; 1Pt 1,1). Podle Jana má Kristus svou smrtí nejen zemřít za národ, ale také shromáždit rozptýlené Boží děti v jedno (J 11,52). V. t. diaspora.