Přísaha

heslo: přísaha

autor: Černohous Josef    

předcházející odkazové heslo: připomínat (si)      
předcházející heslo: přímý        
následující heslo: Přísloví

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků slavnostní zesílení výpovědi. Je řečovým aktem, který může být doplněn symbolickým jednáním. Typické je pozdvižení ruky, dovolání se boha, dotek. P. má rituální charakter, je často spojena s obětí, které předchází očišťování; může mít i charakter kletby. Stvrzující přísaha, ve které vyšší moc stvrzuje pravdivost výpovědi, měla místo v soudnictví. Slibující přísaha má charakter závazku. Přísahající se v případě nedodržení přísahy vystavuje rituálním sankcím.

Slovní pole v Bibli zahrnuje slova přísahat (hebr. š-b-`), vyslovit kletbu (hebr. '-l-h), smlouva (hebr. b^erít) a formule Ať je daleko (hebr. lí chálilá) a Hospodin je živý (hebr. chaj jhwh). Slibující p. se v B užívá k zajištění politických smluv a k osobním závazkům. Stvrzující p. má místo jako očistná přísaha a u nedokazatelné obžaloby. Křivou p. zakazuje Desatero. Přísaha při Hospodinu je vyznáním. Kaz 5,1n varuje před unáhlenou přísahou při Bohu. Obsahem přísah Hospodinových je zaslíbení země a plodnosti praotcům, zaslíbení dynastie Davidovi, ohlášení soudu a spásy. Hospodin přísahá sám při sobě, při své svatosti apod. V evangeliích je p. problematizována. Ježíš učí své žáky nepřísahat (Mt 5,33n). Sám během svého procesu se přísaze vyhýbá (Mt 26,63). Zda historický Ježíš skutečně odmítal přísahu je sporné, stejně tak, zda toto odmítání bylo historicky jedinečné. Apoštol Pavel se dovolává Boha jako svědka svých přísah a bere své čtenáře pod přísahu.