Pastýř

heslo: pastýř

autor: Žilka Ladislav    
       
předcházející heslo: pastorální epištoly        
následující heslo: Pašchúr

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. ró`é, řec. poimén – ten, kdo se nejen staral o potravu pro ovce, ale zároveň je chránil a vedl. Často se užívá obrazně.

Pastevectví bylo jedním z nejranějších zaměstnání člověka a péče o stáda byla význačným rysem nejen v Palestině, ale v celém Předním východě. Pastýři se starali o stáda krav, ovcí, koz, ale i koní, oslů a velbloudů. Vzhledem k počtu a užitelnosti to hlavně byly ovce.

Mít dobytek, to ukazovalo na bohatství a sílu: Abrahamova stáda ukazovala na Hospodinovo požehnání (Gn 24,35), Job měl tisíce ovcí, koz, velbloudů (Jb 42,12), při zasvěcení chrámu obětoval Šalomoun velký počet bravu a skotu (1Kr 8,5). Pastýřem býval často majitel stáda: Ábel byl pastýřem ovcí (Gn 4,2), Jákob se staral o vlastní stáda (Gn 30,40-43). O stáda se často staraly i děti. Ráchel se starala o ovce otce Lábana (Gn 29,6), mladý David pásl stádo svého otce (1S 16,11; 17,15). Povinností pastýře bylo nejen postarat se o potravu a vodu, ale i chránit stádo před zvířaty a zloději (1S 17,34n; Am 3,12; J 10,1-2). Dobrý pastýř dobře věděl co ovce potřebují a nejednou bral jehňata do náručí nebo na záda (Gn 33,13n; Iz 40,11). O stádo se staral i v noci. Ztracenou ovci musel nahradit (Gn 31,39), pokud nedovedl ztrátu vysvětlit (Ex 22,10-13).

Pro způsob života, vytrvalou péči aj. SZ často zobrazuje Boha jako dobrého pastýře, který shromažďuje svůj lid a pečuje o něj (Ez 34,12). Také prvotní církev viděla Ježíše jako dobrého pastýře.

Starý zákon

Ve sz době, v době putování Izraele pouští, vystupuje Bůh jako pastýř a ochránce (Gn 48,15; 49,24 aj.}). Hospodin (Bůh) je popisován jako pečující, chránící ovečky ve své náruči (Iz 40,11 sr. Gn 33,13; Ž 28,9). Tento symbol byl při vylíčení exodu častý. V jednom z nejstarších sz textů Mojžíšově písni, je také obraz Boha vedoucího lid k dobrým pastvám (Ex 15,13.17). Bůh vedl svůj lid pouští jako stádo, rukou Mojžíše a Árona (Ž 77,21; Iz 63,11-14). Známe i obraz Boha jako mocného vůdce, který vyhání jiné národy a činí místo pro své vlastní stádo (Ž 78,52-55.70-72). Hospodin byl ochránce vyvoleného lidu a o svůj lid se staral jako pastýř (Ž 23; 78,52; 95,7). Svěřoval své ovce služebníkům: Mojžíšovi, Jozuovi, Davidovi aj (Nu 27,15-18; 2S 7,8; Ž 77,21).

Pozdější texty používají také obraz pastýře při líčení návratu z babylonského zajetí (Jr 23,1-8; 31,8-14; Iz 40,11; 49,9-13). Hospodinova péče o jednotlivce je oslavena v klasickém žalmu 23 (Ž 23; sr. Ž 121; Iz 49,8-13).

Izraelští králové nejsou přímo označování titulem pastýř, ale i o Davidovi je řečeno, že bude vévodou a bude pást Izraele (2S 5,2; 7,8). Když Mikajáš prorokoval Achabovu smrt a porážku Izraele řekl, že budou jako ovce, které nemají pastýře (1Kr 22,17; 2Pa 18,16).

Pastýři Izraele, ale vždy dokonale nesplnili úkol pastýře a Hospodin také jedná jako pastýř trestající. Ezechiel užívá obraz nedobrého pastýře a ukazuje na sobecké a nezodpovědné a kárá je: Což pastýři nemají pást ovce? ...ovce nepasete..., panovali jste nad nimi násilně a surově (Ez 34,3n). Užití obrazu slepého pastýře ukazuje na neodpovědné vůdce (Iz 56,10n; Na 3,18) a takoví jsou nazývání hloupí poněvadž jsou tupí, nedotazují se Hospodina (Jr 10,21) a jejich stáda jsou rozprášena. Proto se Hospodin sám ujme stáda (Jr 23,3), shromáždí je (Mi 4,6) a svěří dobrým pastýřům. Nakonec bude jen jeden pastýř (Ez 34,23n). Na mnoha místech pak Bible uvádí, že sám Hospodin dovede Izrael na dobrá místa (Jr 31,8; Iz 41,17-19; 43,19; 48,21; Ž 5,9;).

Jako dobrý pastýř se v Bibli objevuje i Mojžíš (Iz 63,11) a král Kýros (Iz 44,28). O mesiáši, jako pastýři mluvili proroci (Mi 5,3).

Jako pastýř je ve SZ jmenována i smrt (Ž 49,15), v ironickém smyslu je pastýřem nazýván i vítr (Jr 22,22).

Nový zákon

Starozákonní obraz pastýře jako odpovědného vůdce přejali i učedníci. Obraz Ježíše jako nového krále a pastýře Izraele, zazní už v příběhu, kdy pastýři u Betléma, města Davidova, slyší zpěv oznamující pokoj a příchod nového krále (L 2,2-20). Vyprávění navazuje na sz zvěst o příchodu Davida (Jr 23,1-8; Ez 34,23-25; Mi 5,1-4). Ježíš je ten, který přichází k těm, kteří jsou bez pastýře (Mt 9,35-38; 15,24; Mk 6,34; sr. Nu 27,16n; L 19,10).

Obraz Ježíše jako pastýře je nejvíce rozvinutý v Janově evangeliu (J 10,1-18). On je jiný než pozemští vůdcové, on chrání a nasazuje život za druhé (J 10,11; sr. 1S,17,34n). Evangelista ukazuje na Kristův lid, který žije pod dobrým pastýřem. Ukazuje na Ježíšovu službu a smrt a používá sz obrazů davidovského pastýře (Ez 34,11-16.23n; Za 13,7-9).

Na konci časů (Mt 25,31-33); a ve Zjevení Janově je pak obraz pastýře majícího moc (Zj 2,27; 19,15; sr. Ž 2,8n).

Na obrazu, že Ježíš je velký a dobrý pastýř (Ef 4,7-12; 1Pt 2,25; 5,4) postavila prvotní církev obraz popisující práci představených (1Pt 5,1-4; Žd 13,17.20n). Představení sborů jsou napomínáni, starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá... (1Pt 5,2). Postavení představených je tak úzce spojeno s postavením a úkolem pastýře (Sk 14,23; 20,17.28-29; 1Tm 3,2; 1Pt 5,1-5).