Élam: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| heslo = Élam
| heslo = Élam
| autor1 = Hruška Blahoslav
| autor1 = Hruška Blahoslav
| autor2 = Pokorný Petr
| hpred = Ela
| hpred = Ela
| hnasl = Élat
| hnasl = Élat
}}
}}
Historický, politický a etnický název oblasti v povodí řek Kárún a Kercha v dnešních íránských provinciích Chúzistán a Fárs, částečně i Kermán, Lúristán a Kurdistán (SZ Írán) včetně pohoří Zagros, později i název pro celý záp. Írán.
Název z akkadského ''elamtu'' a sumerského ''elama'' (NIMki) <q>vysočina</q>. Élamsky ''haltamti'', ''hatamti'' <q>země (božských) vládců</q>, hebr. ''célám'', řec. ''ailam'', ve staroperských achaimenovských nápisech ''huja'', ''huvja'' jako značení historické krajiny Susiana.
Biblické doklady pocházejí až z pozdní doby a jsou spojovány s perskou nadvládou na Předním východě od r. 539 př. n. l. (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Iz_21,2 Iz 21,2]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Jr_25,25 Jr 25,25]</span>. 49,34-39; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Ez_32,24 Ez 32,24]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Da_8,2 Da 8,2]</span>; Ezra 4,9; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Sk_2,9 Sk 2,9]</span>. Dále srovnej <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Est_6,1 Est 6,1]</span>).
První střediska správní moci vznikla po pasteveckém a zemědělském osídlení ve městech Anšan a Súsy. Élamská jména se objevují v Sumeru již od 29. st. př. n. l.
V průběhu celého 3. tis. př. n. l. byl Élam rivalem sumerských městských států (Uruk, Lagaš) a králů staroakkadské říše (24. &ndash; 23. st. př. n. l.).
Na přechodnou dobu (21. st. př. n. l.) byl pod navládou sumerských králů 3. dynastie z města Uru, svou samostatnost potom Élam obnovil v čase tzv. triumvirátu <q>sukkalmachů</q>, kteří si rozdělili světské funkce a kontrolovali i kultovní život.
Élamský král Šutruk-nachchunte (1185 &ndash; 1155 př. n. l.) podnikl úspěšnou invazi do [[Babylón|Babylónie]]. Za vlády Aššurbanipala a Sinacheriba byli někteří Élamci deportováni do [[Samaří]] a naopak se skupiny Izraelců dostaly do Élamu.
Achaimenovský perský král [[Dareios|Dareios I.]] (521 &ndash; 486 př. n. l.) potom Élam začlenil do své říše jako jednu ze satrapií (provincií) a učinil ze Sús svou nížinnou rezidenci (jinak vládl z metropole v Persepoli).
Élam byl v pohledu biblických autorů nevyrovnanou a nešťastnou zemí, kterou Izajáš vyzval ke zničení Babylónu, k němuž i podle zmínky u Daniela nakonec došlo. V prorockých textech (Jr, Ez) je Élam i se svými slavnými lučištníky nakonec odsouzen k zániku. V novozákonní knize Sk jsou Élamci zmiňováni mezi zástupy cizinců, kteří se v Jeruzalémě účastnili svátků letnic.
Élamské náboženství bylo antropomorfní a polyteistické, v élamštině se nedochovaly žádné literární a kultovní texty, takže élamský panteon známe jen z akkad. (babyl. a asyr.) skladeb. Hlavní božstva Jabru (nebesa), Humbam (vzduch, země), Napruša (vodstva) a Lahuratil (podsvětí) odpovídají čtveřici nevyšších mezopotamských bohů (Anu, Enlil, Enki/Ea a Nergal).
Poměrně málo známou élamštinu, zaznamenanou klínovým písmem na hliněných tabulkách, řadíme (podobně jako sumerštinu) mezi aglutinační jazyky neznámého původu.
Text upravený PP:
1. Označení území na sev. a sv. od Perského zálivu v povodí řek Kárún a Kercha v dnešních íránských provinciích Chúzistán a Fárs a jeho Arméncům blízkého obyvatelstva (dle Gn 10,22 to byli semité), odvozeno ze sumerského ''elama'' <q>vysočina</q>. Historické označení Susiana je známe ze zpráv o tažení Alexandra Velikého. Hlavním městam bylo Šúšan.
1. Označení území na sev. a sv. od Perského zálivu v povodí řek Kárún a Kercha v dnešních íránských provinciích Chúzistán a Fárs a jeho Arméncům blízkého obyvatelstva (dle Gn 10,22 to byli semité), odvozeno ze sumerského ''elama'' <q>vysočina</q>. Historické označení Susiana je známe ze zpráv o tažení Alexandra Velikého. Hlavním městam bylo Šúšan.


Řádek 52: Řádek 29:


[[Kategorie: Hruška Blahoslav (autor)]]
[[Kategorie: Hruška Blahoslav (autor)]]
 
[[Kategorie: Pokorný Petr (autor)]]

Verze z 15. 12. 2023, 14:33

heslo: Élam

autor: Hruška Blahoslav
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: Ela        
následující heslo: Élat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. Označení území na sev. a sv. od Perského zálivu v povodí řek Kárún a Kercha v dnešních íránských provinciích Chúzistán a Fárs a jeho Arméncům blízkého obyvatelstva (dle Gn 10,22 to byli semité), odvozeno ze sumerského elama vysočina. Historické označení Susiana je známe ze zpráv o tažení Alexandra Velikého. Hlavním městam bylo Šúšan.

Biblické doklady pocházejí až z pozdní doby a jsou spojovány s perskou nadvládou na Předním východě od r. 539 př. n. l. (Iz 21,2; Jr 25,25. 49,34-39; Ez 32,24; Da 8,2; Ezra 4,9; Sk 2,9. Dále srovnej Est 6,1).

Élamská jména se objevují v Sumeru již od 23. st. př. n. l. Podle Gn 10,22 byl Elam synem Šéma.

2. V průběhu celého 3. tis. př. n. l. byl Élam rivalem sumerských městských států (Uruk, Lagaš) a králů staroakkadské říše (24. – 23. st. př. n. l.).

Na přechodnou dobu (21. st. př. n. l.) byl pod navládou sumerských králů 3. dynastie z města Uru, svou samostatnost potom Élam obnovil v čase tzv. triumvirátu sukkalmachů, kteří si rozdělili světské funkce a kontrolovali i kultovní život.

Élamský král Šutruk-nachchunte (1185 – 1155 př. n. l.) podnikl úspěšnou invazi do Babylónie. Za vlády Aššurbanipala a Sinacheriba byli někteří Élamci deportováni do Samaří a naopak se skupiny Izraelců dostaly do Élamu.

Achaimenovský perský král Dareios I. (521 – 486 př. n. l.) potom Élam začlenil do své říše jako jednu ze satrapií (provincií) a učinil ze Sús svou nížinnou rezidenci (jinak vládl z metropole v Persepoli).

3. Élam byl v pohledu biblických autorů nevyrovnanou a nešťastnou zemí, kterou Izajáš vyzval ke zničení Babylónu, k němuž i podle zmínky u Daniela nakonec došlo. V prorockých textech (Jr, Ez) je Élam i se svými slavnými lučištníky nakonec odsouzen k zániku. V novozákonní knize Sk jsou Élamci zmiňováni mezi zástupy cizinců, kteří se v Jeruzalémě účastnili svátků letnic.

Élamské náboženství bylo antropomorfní a polyteistické, v élamštině se nedochovaly žádné literární a kultovní texty, takže élamský panteon známe jen z akkad. (babyl. a asyr.) skladeb. Hlavní božstva Jabru (nebesa), Humbam (vzduch, země), Napruša (vodstva) a Lahuratil (podsvětí) odpovídají čtveřici nevyšších mezopotamských bohů (Anu, Enlil, Enki/Ea a Nergal).

Poměrně málo známou élamštinu, zaznamenanou klínovým písmem na hliněných tabulkách, řadíme (podobně jako sumerštinu) mezi aglutinační jazyky neznámého původu. Podle Sk 2,8 se jí mluvilo ještě v 1. st. n. l.

Citováno z „https://ebs.etf.cuni.cz/index.php?title=Élam&oldid=15635“