Cihla

heslo: cihla

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: cesta        
následující heslo: cín

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. l^evéná, řec. plinthos označuje většinou cihlu z hlíny a slámy, formovanou v dřevěném rámu (formě) a sušenou na slunci (Ex 5,7.16; Na 3,14). Gn 11,3 mluví o vypalování cihel. Cihly se vypalovaly (a dodnes na Blízkém východě vypalují) tak, že se nepálené cihly srovnají do kruhu, který se nahoru zužuje, a uprostřed se po určitou dobu udržuje oheň. Tvarem byly cihly na Blízkém východě podobné dnešním, i když se užívaly i cihly delší a širší, římské cihly byly plošší než naše, výjimečně byly i trojúhelníkové. Oč byly plošší, o to silnější byla vrstva malty mezi nimi. Na rozdíl od kamene umožňují (neomítnuté) cihly vytvářet na stěně symetrické obrazce a různě (například šikmo, jako zrní v klasu) stavěné horizontální řady lat. opus spicatum. Střechy řeckých a římských staveb bývaly pokryté keramickýchi cihlami (taškami) řec. keramos. Lukášovo evangelium převádí vyprávění o uzdravení ochrnutého z Mk 2,1-12 v L 5,17-26 do mimopalestinského prostředí, takže ti, kdo ochrnutého spouštěli, museli tak činit otvorem v dlaždicích (cihlách, taškách) – L 5,19.

Významnější budovy měly základní spodní vrstvu z kamene a na ni se stavělo pálenými cihlami- V Iz 65,3 se kritizuje modlářství na oltářích z cihel místo z neotesaného kamene oltář.