Vůle

heslo: vůle

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: vůl        
následující heslo: Vulgáta

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Požadavek, prosazovaný záměr, většinou někoho nadřazeného, především Boha, někdy krále, méně často jde o v. konkrétního člověka, jen jednou o v. ďáblovu (2Tm 2,25n), jehož nástrahám mají křesťané vzdorovat. V ČEP jde často o opis hebr. vazby (ze mne, tj. z mé – Boží – vůle apod.: 1Kr 12,24; Ž 9,11; 14,2; 53,3; 105,4). Pokud se o konkrétního člověka jedná, sděluje se často, že nejedná ze své v.: Mojžíš nejedná ze své v. (Nu 16,28; 24,14 zde hebr. lév – srdce), apoštol není pověřený lidmi, ale Pánem Ježíšem, který jednal z v. Boží (Ga 1,1-4; srv. 2K 1,1; Ko 1,1; Ef 1,1; 2Tm 1,1; zde jako na většině nz míst je užito řec. podst. jméno theléma, jemuž v hebr. odpovídají většinou deriváty kořene ch-p-c, nejčastěji chéfec – např. Iz 53,10). O v. Boha se mluví jako o tom, co se Bohu líbí, co je jeho přáním, rozhodnutím (hebr. rácón, řec. eudokia – Ž 103,2). V NZ se zdůrazňuje, že Ježíšovo poslání je v souladu s Boží v. (J 4,34; 6,38), v. Boží je záchrana všech lidí (J 6,38-40), v. Boží může být i něco, co se dosud neuskutečnilo (Ř 1,10), kdo činí v. Boží, patří do Ježíšovy rodiny (Mk 3,35parr). Závažnou teologickou roli hraje pojem theléma v Matoušově evangeliu: prosbě o uskutečnění Boží v. v getsemanské modlitbě (Mt 26,42parr) odpovídá prosbě o uskutečnění Boží v. =Otčenáši (Mt 6,10; v Lukášově verzi tato prosba není obsažena), výrok o činění Boží v. je zdůrazněn a činění Boží v. je náplní autentického lidského života (Mt 7,21; 12,50). Etická odpověď na Boží v. ze strany člověka je motivem pareneze na více místech NZ, např. 1Pt 2,15; 3,27 či Žd 10,36. Proto je potřebí Boží v. zkoumat, hledat (Ř 12,2). Kral. L 2,14 překládá lidem dobrá vůle (eudokia), ČEP Bůh v nich má zalíbení. Nejde o dobrou v. lidí, jak se to pod vlivem špatného překladu z latiny chápe v současném kulturním povědomí, ale o Boží dobrou vůli, projevenou lidem.