Prvorozený

heslo: prvorozený

autor: Ryšková Mireia
autor: Čapek Filip  
       
předcházející heslo: první        
následující heslo: prvotina

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. b^echór, řec. prótotokos.

1. První z narozených potomků, nositel požehnání, po úmrtí otce vůdce rodiny. Ve SZ podléhá řadě zákonných ustanovení (srv. Dt 21,15; 25,6). Nestává-li se dědicem a požehnaným, pak to je vždy vysvětleno (viz Gn 27; Gn 38,7; Gn 48,14-19; Žd 12,16).

2. Obětní, kulticky čisté zvíře, bez vady, oddělené jako svaté (Dt 15,19) Hospodinu.

3. V přeneseném smyslu o Kristu jako dítěti počatém z panny (L 2,7), prvním vzkříšeném z mrtvých (Ko 1,18; Zj 1,5), zakladateli církve (Ř 8,29) i o prvních křesťanech a shromáždění církve (Žd 12,33).

P. měl nejen v židovské tradici, ale v dějinách vůbec významné postavení. P. syn měl důležitou funkci v rodině v návaznosti na výsadní postavení otce, neboť jeho roli včetně náboženské po jeho smrti v rodině přebíral. I v rámci dědictví měl výsadní postavení. S prvorozenectvím byla spojena zvláštní práva (srv. příběhy Ezaua a Jákoba), větší nárok na dědictví i speciální požehnání.

V židovské tradici se prvorozeným rozuměl ten, kdo otevíral lůno matky: zvíře i člověk mužského rodu. Prvorozenec byl zasvěcen Hospodinu (srv. Ex 13,2; Dt 15,19). Pokud šlo o zvíře, bylo obětováno Hospodinu podle speciálních pravidel: čistá bezvadná zvířata v chrámě, což bylo zároveň spojeno s hostinou, čistá zvířata s nějakou vadou nebo nečistá zvířata měla být obětována a snědena v branách (Dt 15,22). Místo prvorozeného osla mohlo být obětováno jehně, pokud k tomu nedošlo, měla být oslu zlomena šíje (Ex 13,13). Prvorozený syn měl být vykoupen (Ex 13,13; srv. i L 2,23). Zvláštním výkupným za izraelské prvorozence a jejich dobytek byli levité a jejich dobytek. Levité byli odděleni od ostatních Izraelitů pro službu Hospodinu (Nu 3,11-13.40-49; 8,16-19). Důvodem k obětování či vykoupení prvorozence byla vzpomínka na poslední egyptskou ránu (srv. Ex 13,15) a vyvedení z Egypta.

Prvorozenectví však neznamenalo pouze fakt tělesného zrození před ostatními, nýbrž bylo svázáno s vyvoleností, s pověřením od Hospodina. Tak se mohl stát nositelem prvorozenectví i mladší syn (viz Jákob) a zvláštním způsobem i celý Izrael jako kněžský lid, který si Hospodin oddělil pro sebe (Ex 4,22; Jr 31,9). Prvorozenectví je dáno rozhodnutím Hospodina. Také mesiánský král má nést privilegia prvorozeného Božího (srv. Ž 89,28), prvorozenectví je dar, vyvolení od Boha.

Toto pojetí se promítá i do NZ: Ježíš je prvorozený nikoliv jen v tom smyslu, že je jednorozeným (Mt 1,25), nýbrž že je Bohem zvlášť vyvolen, aby přinesl lidu spásu. Zvláštní postavení Ježíšovo v rámci stvoření a dějin spásy pak je vyjadřováno právě použitím termínu p.: Ježíš je p. ze všeho tvorstva (Ko 1,15); Ježíš je p. z mrtvých (Ko 1,18); Ježíš je p. z mnoha bratří (Ř 8,29; specificky Žd 1,6). V návaznosti na to jsou i křesťané chápáni jako prvorozenci (Žd 12,23). Prvorozenectví v Novém zákoně je tak především náboženskou kategorií, která vyjadřuje zvláštní vyvolení od Boha, zvláštní a jedinečné poslání.