Potopa: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
hebr. <span {{Hebr}}>mabbúl</span>; řec. <span {{Rec}}>kataklysmos</span>. Příběh <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_6-9 Gn 6-9]</span> o ničivé záplavě, seslané jako Boží trest na zkažené lidstvo, z níž se zachrání v arše jen spravedlivý Noe se svou rodinou a se zástupci všech zvířecích druhů. | hebr. <span {{Hebr}}>mabbúl</span>; řec. <span {{Rec}}>kataklysmos</span>. Příběh <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_6-9 Gn 6-9]</span> o ničivé záplavě, seslané jako Boží trest na zkažené lidstvo, z níž se zachrání v arše jen spravedlivý Noe se svou rodinou a se zástupci všech zvířecích druhů. | ||
1. Literární aspekt | == 1. Literární aspekt == | ||
Redaktor, který dal vyprávění konečnou podobu, použil dvou souběžných, ale v detailech rozdílných tradic, dle teorie pramenů tradice jahvistické ([[Jahvista]]) a kněžské ([[Kněžský kodex]]), jež spojil tak, že z nich vytvořil jediný příběh. Z obou vybral pouze určité úseky a připojil k nim vlastní glosy. Kromě toho zaznívá v jeho vizi také vzdálený ohlas příběhů o potopě, které se dochovaly v jiných kulturách, např. ve starobabylónském eposu o Gilgamešovi; biblický text se však od těchto literárních děl výrazně liší zcela monoteistickým charakterem. Jahvista vypráví příběh, jehož protagonisty jsou člověk a Bůh s lidskými rysy. Postupuje přitom vcelku přímočaře: nebeský prolog, Boží hněv, příkaz vstoupit do archy a jeho splnění, potopa (40 dní), holubice prozkoumávající situaci, oběť a smír. Kněžská tradice vyprávění více stylizuje, zavádí různé klasifikace a počty, střídá schematizaci s vykreslením technického detailu; pouze v líčení vlastní potopy (150 dní) vykazuje jistou plastičnost. | |||
2. Teologický aspekt | == 2. Teologický aspekt == | ||
Těžiště celého vyprávění nespočívá ve faktografii (kterou je sotva možné s jistotou archeologicky doložit), nýbrž v duchovním poselství, v teologické výpovědi o tom, že lidský hřích (v <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_6,13 Gn 6,13]</span> označený jako násilí) přivolává zákonitě trest, ale současně že v přísném Božím soudu je pro člověka skryta naděje na záchranu. Ničivé vodní spousty nadnášejí archu, a tak paradoxně umožňují záchranu těch, kdo jsou v ní (v křesťanské perspektivě předobraz křestní vody, která smývá hřích a zároveň zprostředkovává nový život). Potopa jako Boží soud má tedy dvě stránky: negativní (vše, co je zasaženo hříchem, zahyne – vody slouží jako vykonavatel této radikální očisty) a pozitivní (archa slouží jako místo, které kvůli jednomu spravedlivému poskytne spásu všem – v křesťanském pohledu předobraz Krista a jeho církve). Obojí spojuje výrok v <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=2Pt_2,5 2Pt 2,5]</span>. Po potopě začíná nová éra vztahů mezi Stvořitelem a jeho tvorstvem, předznamenaná na rovině kosmické duhou, na rovině biologické plodností a na rovině dějinné smlouvou. | |||
[[Kategorie: svět, povětrnost]] | [[Kategorie: svět, povětrnost]] | ||
[[Kategorie: příroda]] | [[Kategorie: příroda]] | ||
[[Kategorie: Hřebík Josef (autor)]] | [[Kategorie: Hřebík Josef (autor)]] | ||
Aktuální verze z 19. 12. 2023, 10:53
heslo: potopa
autor: Hřebík Josef
předcházející heslo: potomstvo
následující odkazové heslo: potupa
následující heslo: poučující žalm
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. mabbúl; řec. kataklysmos. Příběh Gn 6-9 o ničivé záplavě, seslané jako Boží trest na zkažené lidstvo, z níž se zachrání v arše jen spravedlivý Noe se svou rodinou a se zástupci všech zvířecích druhů.
1. Literární aspekt
Redaktor, který dal vyprávění konečnou podobu, použil dvou souběžných, ale v detailech rozdílných tradic, dle teorie pramenů tradice jahvistické (Jahvista) a kněžské (Kněžský kodex), jež spojil tak, že z nich vytvořil jediný příběh. Z obou vybral pouze určité úseky a připojil k nim vlastní glosy. Kromě toho zaznívá v jeho vizi také vzdálený ohlas příběhů o potopě, které se dochovaly v jiných kulturách, např. ve starobabylónském eposu o Gilgamešovi; biblický text se však od těchto literárních děl výrazně liší zcela monoteistickým charakterem. Jahvista vypráví příběh, jehož protagonisty jsou člověk a Bůh s lidskými rysy. Postupuje přitom vcelku přímočaře: nebeský prolog, Boží hněv, příkaz vstoupit do archy a jeho splnění, potopa (40 dní), holubice prozkoumávající situaci, oběť a smír. Kněžská tradice vyprávění více stylizuje, zavádí různé klasifikace a počty, střídá schematizaci s vykreslením technického detailu; pouze v líčení vlastní potopy (150 dní) vykazuje jistou plastičnost.
2. Teologický aspekt
Těžiště celého vyprávění nespočívá ve faktografii (kterou je sotva možné s jistotou archeologicky doložit), nýbrž v duchovním poselství, v teologické výpovědi o tom, že lidský hřích (v Gn 6,13 označený jako násilí) přivolává zákonitě trest, ale současně že v přísném Božím soudu je pro člověka skryta naděje na záchranu. Ničivé vodní spousty nadnášejí archu, a tak paradoxně umožňují záchranu těch, kdo jsou v ní (v křesťanské perspektivě předobraz křestní vody, která smývá hřích a zároveň zprostředkovává nový život). Potopa jako Boží soud má tedy dvě stránky: negativní (vše, co je zasaženo hříchem, zahyne – vody slouží jako vykonavatel této radikální očisty) a pozitivní (archa slouží jako místo, které kvůli jednomu spravedlivému poskytne spásu všem – v křesťanském pohledu předobraz Krista a jeho církve). Obojí spojuje výrok v 2Pt 2,5. Po potopě začíná nová éra vztahů mezi Stvořitelem a jeho tvorstvem, předznamenaná na rovině kosmické duhou, na rovině biologické plodností a na rovině dějinné smlouvou.