Mzda

heslo: mzda

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: mýtus        
následující heslo: Na dláždění

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. sáchár, řec. misthos. Odměna za práci, ne vždy peněžitá. Ve starověku za mzdu pracovali především ti, kdo nebyli schopni uživit se sami na vlastním majetku (půdě), takže námezdný dělník (nádeník) představoval nejistou existenci (Iz 19,10; Ag 1,6; 1S 2,5; Jb 7,2) a zadržování mzdy patřilo k sociálním zlům, která proroci kárali (Dt 24,14n; Jr 22,13; Mal 3,5; sr. Jk 5,4). Zvláštním případem takto majetkově nezajištěných byli v Izraeli lévijci (Nu 18,31).

Mzda je významným motivem v příběhu Jákobovy služby u jeho strýce Lábana, kam původně přišel získat nevěstu (Gn 29,15; 30,32; 31,8); zde se také vypráví o narození Jákobových synů, praotců izraelských 12 kmenů, a jméno jednoho z nich, Izachara, je etymologicky vyloženo jako Za-mzdu-najatý (hebr. jissáchár; Gn 30,18). Specificky námezdně činnými byli kromě řemeslníků (1Kr 5,20) především žoldnéři (2S 10,6; 2Kr 7,6; 1Pa 19,6n; 2Pa 25,6; Ez 29,18n) a prostitutky – pro jejich odměnu ve SZ zaveden odlišný termín 'etnan, užíván i obrazně (Dt 23,18; Oz 9,1; Iz 23,17n; Ez 16,31.34.41). Boj za žold i prodejná láska jsou ovšem zřetelně vychýlením z vlastní a pravé polohy těchto činností a také v obecnější rovině může zmínka o tom, že se něco děje za mzdu, mít pejorativní význam úplatnosti (Dt 23,5 sr. Neh 13,2 a Ju 1,11; 2Pt 2,15; dále Iz 46,6; Mi 3,11; Neh 6,12). Na druhé straně má však mzda i zřetelně kladnou konotaci: práce, která se dočká mzdy, není marná – a naopak (2Pa 15,7; Př 11,18; Kaz 9,5; Za 8,10; sr. i Jr 31,16; v témže smyslu i úsloví citované v Mt 10,10; L 10,7 a 1Tm 5,18). V přeneseném smyslu jsou pak v Ž 127,3 za mzdu od Hospodina, naplnění a uspokojení v životě člověka, prohlášeny děti a v Gn 15,1 se za mzdu Abrahamovi, který v této situaci nemá vůbec nic jistého, zaslibuje sám Hospodin (sr. též Rt 2,12). V Iz 40,10 (a znovu v Iz 62,11) se objevuje obraz Hospodina, který za svou mzdu, tj. odměnu za vynaloženou námahu, považuje zachráněný lid, kvůli němuž tuto námahu vynaložil (sr. však Zj 22,12).

Motiv mzdy, která dává naplnění práci, je důležitým prvkem Ježíšova podobenství Mt 20,1-16. V Ježíšových slovech se častěji objevuje odkaz k (nebeské) odměně či mzdě jako ujištění, potvrzení smysluplnosti daných činů a rozhodnutí (Mt 5,12; 6,1-6.16-18; 10,41n; Mk 9,41; L 6,23.35; J 4,36 sr. 1K 3,8; 2J 1,8; Zj 11,18). V řeči o dobrém pastýři naopak nájemce, jehož motivací je mzda, stojí v kontrastu s vlastníkem stáda (J 10,12n).

Pavel užívá obrazu mzdy jakožto něčeho, co odpovídá zásluze a co je možno si nárokovat, ke kontrastnímu odlišení režimu, v němž působí milost (Ř 4,4; 6,23; sr. 1K 9,17n). Tam, kde je řeč o mzdě jako trestu (2Pt 2,13), je zřejmě zdůrazněna jeho zaslouženost, (podobně již Pavel v Ř 6,23 naznačuje absurditu hříchu).