Fíkovník, fíky

heslo: fíkovník, fíky

autor: Kohoutová Blažena    

předcházející odkazové heslo: figůra      
předcházející heslo: Festus        
následující heslo: Filadelfie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. t^e'éná, řec. syké strom; sýkon, pl. sýka plod. ficus sp. planě rostoucí (1Kr 10,27), nebo vysazovaný samostatně v zahradách nebo ve vinicích (L 13,6). Statné stromy poskytovaly svými velkými listy (Gn 3,7) přístřeší (Jon 1,4-8). Významný je pro své sladké plody, fíky. Hladká kůra je plná latexovité mízy, lehce porušitelná zvěří (Jl 1,7). F. je obrazem pro bohatost země. K obrazu štěstí patří, že každý bydlí po svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem (1Kr 5,5; Mich 4,4; Za 3,10; 2Kr 18,31), stejně jako k obrazu pravomoci proroků zničení fíkovníku Božím zásahem (Jr 5,17; 8,13; Oz 2,14; Jl 1,7.12).

Fíkovníky shazují listy během listopadu a prosince (v tropickém klimatu Mrtvého moře je zachovávají), a již v lednu vyhání pupeny do nového vegetačního období; jejich sílení v únoru a rozpučení listů v březnu bylo chápáno jako znamení jara (Pís 2,13; Mt 24,32). Rané fíky byly pojídány ještě nezralé (Iz 28,4). Ježíš v blízkosti Betfagé (Dům fíku) u fíku očekával vedle listů i rané fíky. V květnu, kdy nasazuje úroda letních a pozdních fíků, opadává velká část ranných fíků (Zj 6,13). Zralé rané fíky jsou zvlášť ceněny (Jr 24,2, Oz 9,10). Sklizeň letních fíků probíhá od srpna do prosince. Fíky se jedly čerstvé nebo byly sušeny a lisovány do kruhových pletenců (1S 25,18; 1Pa 12,41). Suché f. sloužily a slouží ještě dnes jako léčebný prostředek proti vředům (Iz 38,21).